Boj, který nelze vyhrát

2. květen 2016

Jeden z nejvýraznějších filmařů mladé skandinávské generace Tobias Lindholm se vrací s další zneklidňující komorní geopolitickou sondou.

Už od debutu R, který Tobias Lindholm natočil spolu s kolegou Michaelem Noerem, je dánský režisér a scenárista fascinovaný postavou, která se souhrou okolností ocitne v patové morální situaci. Zlodějíček Rune se snaží přežít v rozkastovaném kriminále. V prvním Lindholmově sólovém filmu Únos se zase hlavní hrdina Mikkel ocitne na lodi obsazené somálskými piráty, o kterou se vede chladná a vypočítavá diplomatická bitva mezi korporací a únosci. A konečně v novém filmu Boj Lindholmův dosud nejaktivnější protagonista učiní uprostřed rozvráceného Afghánistánu rozhodnutí, které vede k obrovské tragédii.

Volnou trilogii o morálce a svědomí nespojuje jen totožná tvář hlavních postav, které ztvárnil nejlepší severský herec nastupující generace Pilou Asbæk. Je to i motiv bezvýchodné snahy udržet si v abnormální situaci soudnost a morální a osobní integritu. Důstojníka Clause film od první chvíle zachycuje jako „chlápka od vedle“, starostlivého otce i svědomitého velitele, který začíná kolísat jak pod tíhou stesku po domově, tak především pod tíhou svého poslání. Zbytečná úmrtí podřízených vyvolávají pochyby. Na zdánlivě banální otázku „proč tu jsme?“ sice Claus dokáže jednoduše odpovědět „abychom si získali důvěru místních obyvatel a pomohli jim s přestavbou země“, ale samotná realita samozřejmě zdaleka tak prostá není. Film tuto složitost dokáže velmi dovedně dokumentovat na všedních paradoxech ze života dánské jednotky.

03619618.png

Lindholm používá pro první část snímku brilantní žánrovou i prostorovou dualitu – rutinu bojové jednotky, která svou paradokumentární metodou evokuje jak dánský dokument Armadillo, tak americké oscarové drama Smrt číhá všude, prostříhává s rodinnými peripetiemi „v zázemí“, kde se Clausova manželka snaží zvládat odloučení i temperament svých dětí. Na jednu hodnotovou rovinu se tak dostávají denní půtky v dánském rodinném domě a drastické afghánské výjevy. Jde o typický Lindholmův postup – nebudovat umělé hierarchie, nehodnotit, klást věci vedle sebe a nechat diváka, aby si uvědomil sílu rozporů a především prostý fakt, že zásadní rozhodnutí často velmi nepředvídatelně kloubí emoce a racionální vědomí zodpovědnosti.

V dramatickém centru snímku stojí dvojice morálních voleb, které Clausovi převrátí život naruby. Při té první se zachová jako vzorný důstojník, při té druhé jako emocemi zmítaný člověk, který chce za každou cenu chránit své kolegy. Precizně a trpělivě budované klubko motivací se pak ve druhé polovině rozmotává v soudním dramatu, v němž si Claus musí zcela pragmaticky vybrat – buď přijme plnou zodpovědnost a udrží si morální i profesionální integritu, nebo potlačí imperativ svědomí a ochrání svou rodinu.

03619616.png

Boj si klade otázky, na něž neexistuje v současném světě adekvátní odpověď. Může být válečný zločinec v jádru dobrým člověkem? Podle čeho se určuje hodnota lidského života? Je v současné geopolitické situaci vůbec možné lpět na klasickém pojetí morálky? Do jaké míry člověk kontroluje důsledky svých rozhodnutí? Velikost Lindholmova filmu spočívá v tom, že se obejde bez argumentů a manipulativních závěrů. Jen před divákem rozprostře v ohromujícím detailu ambivalentní situaci a pak ho distancovaným závěrečným záběrem vyzve k tomu, aby se s ní vypořádal po svém.

Tobias Lindholm není prkenným rétorem jako např. jeho kolegyně Susanne Bier, která v podobně koncipovaném Lepším světě zabředla do humanistického patosu a modelové doslovnosti. Boj je strhujícím, kinetickým zážitkem, který tíživou tenzi pole vymění v druhé polovině za komorní, ale o to naléhavější drama v rodinném domě a soudní síni. Je to oslava mistrné režijní kontroly, promyšlené práce se zámlkou a detailem, který v pravou chvíli připomene rozměr Clausovy tragédie. Své skutečné trauma nemůže hrdina vybojovat před soudní stolicí. Ten největší boj, který film zpřítomní zdrcujícím všedním detailem, totiž bude muset do konce života svádět sám se sebou.

Podobně jako v Únosu se tak globální perspektiva v pravou chvíli přesouvá tam, kde mají události vždy největší následky – do nitra zranitelného jedince, který kolísá mezi povinností k systému a svobodnou vůlí.

Hodnocení: 90 % Boj (Krigen)Tobias Lindholm, Dánsko, 2015, 115 minut

autor: Vít Schmarc
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...

Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka

hurvinek.jpg

3 x Hurvínkovy příhody

Koupit

„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka