Brněnská Kamenka je ideální městská čtvrť

Děti vychované na Kamence jsou podle místních tolik zvyklé zdravit kolemjdoucí na ulici, že lidi zdraví i po sestupu z kopce dolů, v centru druhého největšího města v republice. Jsou potom zmatené, že jim nikdo neodpovídá. Jsou taky zvyklé jezdit na tříkolkách po hlavní ulici a míjet v protisměru běžící kočky.

Čtvrť, vzniklá ještě před Velkou krizí ve vytěženém kamenolomu, nemá v republikovém kontextu obdobu. Dělnické kolonie se většinou stavěly podle plánu. Na Kamence si ale každý svůj dům postavil sám a podle toho malé domky s dvorky podél pokroucených uliček vypadají. „Bylo to tady fajn, byla to taková dělnická rodina, byli to popeláři, metaři, zedníci, taková rodina, že každej, když něco potřeboval, tak si pomohl,“ říká momentálně nejstarší obyvatelka Kamenky Dagmar Kantorová, která tu žije od roku 1946, kdy se ještě místu říkalo Skala.

„Takhle se má dělat město, má to své výhody politické i ekonomické, člověk může vymýšlet, co by si představoval,“ říká architekt a urbanista Petr Hurník, který na Fakultě architektury se studenty v kurzech vytipovával problematická místa v Brně a vypracovával návrhy jak problémy řešit. Na Kamence bydlí třináct let a jinam by nechtěl.

architekt Petr Hurník |foto: Libor Galia

„V Brně se dlouhodobě retarduje spontánní stavění, co já pamatuju, poslední snad byla vilová Masarykova čtvrť, tam si člověk mohl koupit pozemek, postavit dům, ale dnes vám Brno nic takového nenabídne, máte šanci si koupit byt nebo jít na venkov, Brno dělá špatnou politiku v tomhle.“ Město také ke zklamání místních obyvatel nechce pozemky, na kterých jejich domy stojí, prodávat. Celé území Kamenné čtvrti včetně šestnácti chráněných domů je v majetku Brna. Před dvěma lety jednu z chráněných památek město neoprávněně zbouralo. Vstříc vychází obyvatelům jednou ročně, když se pořádají hody.

Kromě místních proslavených hodů se ve čtvrti, kam se v sedmdesátých letech začali stěhovat umělci, pořádají koncerty, divadla i festivaly, minulý víkend na louce nad osadou hrály kapely a divadla na Kamenka Open, pravděpodobně jediném festivalu na území města Brna, který se odehrával kromě jednoho stánku s pivem a klobásami bez jakéhokoliv příslušenství včetně světel. V posledních letech se sem pořád častěji stěhují studenti, začínající malé firmy i mladí cizinci.

v Duck Baru |foto: Libor Galia

„Ve chvíli, kdy se tam přistěhuju se svojí grafickou dílnou nebo vitrážní dílnou nebo se svým počínajícím alkoholismem a studiem hudební vědy, tak tam se dá najít vhodná společnost i klid pro tvorbu, to místo přitahuje poklidnější pomalejší typy,“ říká Jiří Šmirk, osvětlovač z Mahenova divadla, který na Kamence bydlel půl roku. „Tam je to takový domácký, takový ‚vezmi si tepláky na lítačku‘.“ Místní Duck Bar vyhrál před několika lety internetovou anketu o nejlepší hospodu v Brně, porazil třeba i legendární Bláhovku. Obchod zkrachoval před lety, když kus odsud pod kopcem postavili supermarket. Hospoda, dvě galerie, školka a obyčejné potkávání se v uličkách ale ruch v osadě obstarají.

Do vesnice má Kamenka daleko, obyvatelé tu žijí ryze městským způsobem života, kolonie je spíš jinou variantou města. Její ojedinělost daná téměř nekorigovanou živelností, se kterou se vyvíjí, zdůrazňuje fakt, že politiky měst, kterými ovlivňují podobu konkrétních čtvrtí a životní styl v nich, jsou většinou dané zájmy privilegovaných skupin obyvatel. Kamence zatím zdvořilý nezájem úředníků svědčí.

pohled z Kamenky dolů |foto: Libor Galia