Chladné srdce Black Mirror s novou sérií trochu pookřálo
Na návrat kolečka nahrávací animace a pískavý tón doprovázející neonový nápis Black Mirror jsme čekali necelé dva roky. Temný seriál, který si libuje v odhalování strašidelných cest, jakými se můžou ubírat technologie i společnost, je zpátky – se třetí sérií a místo britského Channel 4 s americkým Netflixem za zády. Příchod amerického producenta přitom vzbuzoval nejen naděje, ale i obavy, jestli nový Black Mirror neztratí něco ze svého osobitého výrazu.
A opravdu se leccos změnilo. Netflixovský Black Mirror je naleštěnější, pompéznější a hollywoodštější. Americká produkce umožnila tvůrcům jednak navýšit rozpočet a experimentovat s náladami, výrazy, a dokonce i žánry. Pod vším tím ale stále tepe chladné srdce scénářů Charlieho Brookera, který se nebojí zahrávat si s diváckým očekáváním a vykresluje až příliš hmatatelné dystopické vize. Jen je ho občas potřeba pod hutnými barevnými paletami hledat.
Divák toužící po náloži námětů pro noční můry tak rozhodně nebude ochuzen – včetně těch, které vycházejí z technologií a fenoménů zcela současných. Logickým leitmotivem řady epizod tak jsou různé podoby virtuální, případně rozšířené reality, na své si ale přijdou i milovníci sociálních sítí a jeden z dílů vám dá hodně dobrý důvod, proč si radši přelepit webkameru izolepou. V dobrém duchu seriálu pak i třetí Black Mirror v drtivé většině nestraší samoúčelně, ale komentuje společenské fenomény, které se dotýkají nás všech – třeba hned první díl „Nosedive“, odehrávající se ve světě, kde má každý člověk osobní skóre a pár dotyky může přes telefon hodnotit ostatní, se dost nevybíravě strefuje do všeobecné obsese budování digitálních profilů. V jiných dílech zase dojde na kyberšikanu nebo způsoby vedení moderní války.
Oproti minulým sériím je ta třetí i filmařsky odvážnější. Ať už skladbou a stylem záběrů, tak i výběrem žánrů – čtvrtá epizoda by se s přivřením oka klidně vešla do škatulky „romance“ a závěrečná šestá zase skládá poctu čistokrevným detektivkám. Jako by se ale trochu zapomnělo na satirický osten známý z prvních dvou sérií, který diváka naprosto rozhodí a ještě se mu mezi řádky za jeho naivní technooptimismus vysměje. S výjimkou (příznačně točené v Británii) třetí epizody tak sledování Black Mirror už zkrátka nebolí tolik jako dřív.
To hlavní ale stále seriál umí skvěle. Pokládá nepříjemné otázky, nedává jednoznačné odpovědi a ve světě skrz naskrz prorostlém technologiemi je jakýmsi varovným majákem, na který je mimochodem dost velká zábava se dívat. Ano, poslední epizoda by klidně mohla být kratší, záběrů na západy slunce by mohlo ubýt a některá témata by si zasloužila rozpracovat ještě víc, ale to, co značku Black Mirror tvoří, nezmizelo. Třetí série je sice trochu odvážnější a občas se jí to vymstí, ale řečeno jejím vlastním sloganem: „Budoucnost je zářná.“
A já si – s dovolením – jdu sehnat izolepu, protože mě má webkamera dost možná právě sleduje.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
