Děkujeme a nevracej se, Jacku Reachere
Smysl existence Jacka Reachera na stříbrném plátně zůstává jednou z mnoha nevyřešených záhad vesmíru.
Když si v roce 2012 Tom Cruise oddychl v roli bývalého vojenského vyšetřovatele a protagonisty úspěšné knižní thrillerové série Jacka Reachera, dalo se to brát jako předehra k další Mission Impossible. V Reacherovi si americká superstar otestovala spolupráci s tehdy málo známým režisérem Christopherem McQuarriem, a i když by na ni po filmu s neradostným podtitulem Poslední výstřel nikdo příliš nesázel, pátý díl ságy o Ethanu Huntovi patřil nakonec ke stylovým vrcholům série.
Nabízí se otázka, co Cruise testuje v pokračování Jacka Reachera, které si vetklo neméně matoucí podtitul Nevracej se. McQuarrie ze hry vypadl, jeho místo zaujal Edward Zwick, s nímž se Tom před třinácti lety potkal v americko-japonské historické limonádě Poslední samuraj a který rozhodně nepatří mezi vitální tvůrce. Vtipy o tom, že Edward dávno vyšel ze cviku, jsou na místě. Nové dobrodružství Jacka Reachera totiž servíruje jako prošlý devadesátkový thriller bez napětí a významnější akce, thriller bezvýhradně sázející na Cruisovo charisma.
Oproti prvnímu dílu, který místy vědomě odkazoval na dobrodružné filmy 70. let a balancoval zábavně na hraně sebeparodie, se dvojka beznadějně noří do pozvolného a těžkopádného tempa předminulé dekády. V lepších momentech vypadá Reacher jako devadesátková bondovka, ovšem jeho absurdita je z ranku těch komorních, nikoli opulentních. Cruise bryskně hláškuje, občas někomu rozbije okýnko nebo hlavu, občas se zádumčivě zakaboní, když ho dožene minulost v podobě údajné dcery.
Co je na Reacherovi pozoruhodné, je především to, že tahle postava se nijak zásadně neliší od Ethana Hunta. Je pouze línější, vrcholem technologie je pro ni mobilní telefon, cestuje stopem a zásadně nepřekračuje hranice USA. Celé to zkrátka působí dojmem Mission Impossible v úsporném režimu. Jako by si Cruise chystal roli, kterou pohodlně odehraje i v důchodu. Koneckonců, penzistický je Jack Reacher ve všech ohledech. Dávkování informací a dějových zvratů vylučuje dezorientaci, akce je pomalá (ve finále celkem vynalézavě), postavy zřetelně čitelné. Jakýs takýs přesah k aktuálnímu řádění kontraktorů a soukromých zbrojařských společností ve válce proti teroru netřeba brát příliš vážně, je to doplňková rekvizita přímočarého příběhu.
Jack Reacher: Nevracej se operuje s takovou mírou zbytečnosti a pomíjivosti, že vám v kině může poskytnout překvapivě uspokojivou iluzi smyslu vaší vlastní existence. Vyčítat filmu, že mu padá řetěz, je naprosto zbytečné. Jack Reacher je koloběžka, která se nedopatřením připletla do závodu nadupaných motorek. Připomíná vláčnou masáž, navozuje lahodné klimbání i ten nejshovívavější úsměv, který si schováváme pro filmy, na něž se nelze zlobit.
Pokud jednička budila zvědavost, kam se může série ubírat dál, dvojka žádné podobné ambice nemá, ani mít nemůže. Těžko říct, odkud Jack přišel a co tu vlastně hodlá dělat. Ale právě díky tomuhle poklidnému váhání nemohu setkání s ním označit jinak než jako vřele přátelské. Přesto bych mu radil, aby se držel vlastního kréda a už se nikdy nevracel.
Seriózní dovětek: Je celkem zřejmé, že studiu Paramount i jeho hvězdě nenáročná série se středním rozpočtem vyhovuje, obzvlášť, když si na sebe dokáže vydělat. Krom pragmatického faktoru je ale Jack Reacher opravdu jen sympatickým cvičením v marnosti a anachronismu, jehož obliba hraničí s diváckou recesí.
Hodnocení: 60 %
Jack Reacher: Nevracej se (Jack Reacher: Never Go Back)
Edward Zwick, USA, 2016, 116 minut.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
