Dokument o Snowdenovi ignoruje souvislosti

13. březen 2015

Filmy, ve kterých dnešní politické uspořádání světa hraje jednu z hlavních rolí a hladí americké patrioty po duši (jako letos American Sniper nebo před pár lety Milionář z chatrče), se v nominacích na Oscary objevují pravidelně. Zneklidňující politické snímky mívají vyhrazenu méně exponovanou kategorii nejlepší dokument. Není proto žádné překvapení, že letošního Oscara za dokumentární film dostal Citizenfour režisérky Laury Poitras, kterou Edward Snowden o svém záměru zveřejnit dokumenty NSA informoval jako první osobu na světě. „To, že cesta zpět už nevede, jsem si uvědomil v momentě, kdy Laura v hongkongském hotelovém pokoji zapnula kameru,“ řekl Snowden v rozhovoru pro časopis The New Yorker.

„Proč sis vybral mě?“ ptá se Poitras v online konverzaci se Snowdenem v úvodu svého filmu. „Vybrala ses sama,“ odpovídá Snowden s odkazem na předchozí filmy režisérky, které ji dostaly na watchlist amerického ministerstva obrany. Debut Má země o životě rodiny iráckého doktora a volebního kandidáta natočila Poitras během volební kampaně v Iráku v roce 2005. Přísaha dokumentuje každodenní život dvou bývalých řidičů Usámy bin Ládina, z nichž jednoho uvěznili v Guantánamu a druhý pracuje jako taxikář v Jemenu. Kromě trilogie zakončené filmem o Snowdenovi točila i o Williamu Binneym, bývalém vysoce postaveném zaměstnanci NSA, který na praktiky agentury upozorňoval už před několika lety.

03337038.png

Jádrem dokumentu Citizenfour je záznam pořízený během osmi dní, které Snowden strávil v hongkongském hotelu poté, co opustil USA. Setkal se tehdy kromě Poitras také s novináři Glennem Greenwaldem a Ewenem MacAskillem (oba o Snowdenově odhalení napsali pro britský deník The Guardian). „Prostředky veřejnosti, jak účinně oponovat státní moci, jsou podle mě nejdůležitější. Každý den ale sedím v místě, kde mě platí za to, abych navrhoval systémy, jak státní moc posilovat,“ odpovídá bývalý zaměstnanec NSA Snowden na Greenwaldovu otázku, proč se rozhodl zveřejnit utajované dokumenty. Od té doby poskytly důkazy mnoha případů plošného špehování občanů, firem i zahraničních úřadů americkou NSA i jinými agenturami, před pár dny se objevily zprávy o sledování koncernu Apple lidmi ze CIA.

Originální materiál s prvními rozhovory Snowdena, který podle svých slov do té doby neměl s médii žádné zkušenosti, je rozhodně tím nejlepším, co dokument nabízí. V sekvenci, kdy s Greenwaldem diskutují o rozhodnutí nezůstávat v anonymitě, zdůrazňuje Snowden posedlost médií příběhy, která může odvést pozornost od tématu k zájmu o jeho osobu. Oba se ale shodují na tom, že v jeho případě je užitečné z anonymity dobrovolně vystoupit. Mnoha recenzentům snímek připomíná dystopické thrillery, například New York Times v recenzi blouznivě vytahuje filmy s Jasonem Bournem a potvrzuje tak potřebu heroizovat postavy a soustředit se na lidské příběhy i v případě filmu, jehož hodnota leží jinde než u hollywoodských žánrovek. Možnost vidět Snowdena v hongkongském hotelu, slyšet, jakým způsobem o celém problému uvažuje, zvedá stále častěji zvonící telefon u postele a promýšlí vlastní možnosti, je hlavně užitečným svědectvím pro každého obyvatele zeměkoule než Matrixem podle skutečných událostí.

Záznam ze setkání v hotelu (po kterém se skupinka rozešla, Poitras zjistila, že ji sledují, a vrátila se do Berlína) doplňuje režisérka několika důležitými momenty, jako je soudní řízení v případu údajného špehování telekomunikační společnosti AT&T opět v režii NSA, které technik Mark Klein odhalil už v roce 2006. Scéna z doby o několik let později ukazuje soudní řízení zdržované námitkami stále v přípravné fázi. Notnou část dvouhodinového dokumentu však vyplňují scény, ve kterých se často opakují stejná obecná prohlášení. Přitom chybí zasazení Snowdenova odhalení do širšího kontextu.

Nejde o to, že Poitras musela ze svého dokumentu vystříhávat scény kvůli obavám o bezpečnost svou nebo některého z aktérů. Problémem není ani nahrávání na smeč všem, kteří zdůrazňují, že ke konkrétním případům zneužití moci ze strany NSA a nabourávání životů amerických občanů nedochází. K poplachu stačí už fakt, že státní agentury shromažďují data, díky kterým je něco takového možné. Dokument však naznačuje velmi málo ze škály souvislostí. Navozuje dojem, že Snowden ozřejmil státní praktiky, jejichž používání vytváří paranoii a pocit jako při čtení románu 1984, jedná se ale vesměs o izolované případy zneužití moci, napravitelné při dostatečném zájmu a úsilí několika změnami zákonů. Toto vyznění podporuje například zařazení záznamu přednášky aktivisty Jacoba Appelbauma o vystopovatelnosti jednotlivce skrze údaje na kreditních kartách a data telefonních společností. Fokus na tuto rovinu může iniciovat jen povrchní debatu.

03337037.png

Film nezmiňuje téma americké zahraniční politiky, která se při svém nastavení bez současných praktik bezpečnostních agentur pravděpodobně neobejde, nebo charakter dnešního systému, který s osobními informacemi přirozeně vytváří trh. Uvědomění velikosti problému, na který Snowden narazil, film nedává najevo ani náznakem. Ačkoliv je cenný díky exkluzivnímu materiálu, fakt, že kontext nebere v úvahu, snižuje i jeho důvěryhodnost.

Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

3x Karel Klostermann

Koupit

Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.