Dva dny, jedna noc: Když prohra znamená vítězství
Belgičtí mistři filmového realismu a držitelé dvou Zlatých palem – bratři Jean-Pierre a Luc Dardenneovi – patří mezi největší hvězdy současného uměleckého filmu. Jejich nejnovější opus Dva dny, jedna noc, který dnes vstupuje do českých kin, si z festivalu v Cannes odnesl Cenu ekumenické poroty a patří k absolutním vrcholům letošní distribuční sezony.
Filmy bratrů Dardenneových jsou už dvacet let totálním zjevením: sevřenou realistickou formou bez jakýchkoli falešných tónů zkoumají podstatu člověka prostřednictvím vyhrocených situací, které však mají základ ve zcela konkrétních společenských podmínkách. V jejich tvorbě není místo pro žádný sentiment, prvoplánovost, citové vydírání či nemístný patos – ve svých vrcholných titulech opatřených lakonickými názvy (Syn, Dítě) dokážou v divákovi minimalistickými prostředky vyvolat silnou emoční odezvu, chytře probouzejí jeho empatii a díky detailní znalosti prostředí i věrohodné ambivalentnosti postav dokážou zprostředkovat zneklidňující zážitek, jehož etický rozměr nedá člověku spát ještě několik dní poté.
K takovým dílům, která jsou přímočarým a zároveň sofistikovaným atakem naší „morální imaginace“, patří i aktuální snímek Dva dny, jedna noc. Jeho titul odkazuje k časové lhůtě, během níž musí hrdinka Sandra přesvědčit své kolegy z lokální továrny na solární panely, aby se vzdali prémií a ona mohla (coby člověk zotavující se z nedávné vleklé deprese) zůstat v zaměstnání.
V době, kdy se čím dál víc píše a mluví o epidemii zaměstnaneckých sebevražd (především ve Francii) v důsledku psychologických taktik managementu namířených proti jednotlivcům, je Dardenneových film mučivou aktualitou a netriviálním příspěvkem k debatě o obětech odlidšťující práce a limitech kapitalistického systému. Není divu, že deníky mladšího z bratrů Dardennových, Luca, jsou plné odkazů na dílo židovského myslitele Emmanuela Lévinase, jemuž byla etika první filozofií – kdo jiný by měl inspirovat filmaře, který si troufá ohledávat faktické důsledky neviditelného, nehmatatelného utrpení otroků práce.
Belgičtí tvůrci se tu po dvou rozpačitějších titulech (Mlčení Lorny, Kluk na kole) opět zříkávají jakékoli hudby, která není přítomna přímo v obraze, uchvacují brilantně komponovanými sledovacími záběry i k detailům citlivým rámováním. Obdiv zaslouží jejich cit pro tempo a strukturu vyprávění, které má (i díky závěrečnému dvojitému zvratu) poprvé čistě thrillerový rozměr: způsob, jakým Dardenneové pracují s repeticí, peripetií, zkratkou a dávkováním jednotlivých informací, je zcela mimořádný. Jejich autorská metoda je tu navíc obohacena o úplně nový impuls – filmaři, kteří si vždy zakládali na důsledné práci s neherci, tentokrát do hlavní role obsadili mezinárodní star Marion Cotillard. Riskantní tah bratrům dokonale vyšel: pohublá, hvězdné aury neokázale zbavená francouzská herečka tu v roli dalšího z dardenneovsky vzpurných, ponížených, nejednoznačných outsiderů předvádí životní výkon.
Bratři Dardenneovi natočili strhující sociální drama, které je navzdory lehké stylizaci uvěřitelnou oslavou lidské vytrvalosti, důstojnosti a schopnosti nevzdávat se. Snímek Dva dny, jedna noc – formálně precizní a emočně drtivá lekce humanismu a solidarity – je absolutním vrcholem letošní filmové sezóny i proto, že nám nenásilným, ale o to naléhavějším způsobem připomíná, že prohra někdy znamená vítězství.
Hodnocení: 100 %
Dva dny, jedna noc (Deux jours, une nuit, Belgie/Itálie/Francie 2014, 95 minut).
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
