FC Roma: Jak vypadá romské vítězství

„Tady v té třetí třídě, to je katastrofa, to jsou samí burani. Oni si myslí, bůhví jaký nejsou pánové, že proti cigošům hrát nebudou. Si říkají: se*em na ně, budem doma, dáme si radši knedlíky. Je pro ně jednodušší zaplatit pokutu, než si s náma podat ruku,“ komentuje v úvodu filmu brankář FC Roma Patrik Herák situaci, ve které je tým už dlouho. Z telefonu se po dotazu, zda trenéři jednotlivých mančaftů nepřehodnotili své dřívější rozhodnutí proti FC Roma nenastoupit, ozývají výmluvy na ostatní členy týmu a „jejich názor“. Málokteré mužstvo k zápasu s FC Roma nastoupí, ve filmu je vidět jediný zápas, s týmem Bukoviny, jehož fanoušci pokřikují „Hitlera na ně“, a zazní asi nejlegendárnější věta celého filmu: „Já nejsem rasista, ale lidi by měli být bílí.“ Plán promítat dokument na pražském stadionu Bohemians Praha 1905 se nakonec postaral i o pokračování příběhu mimo domovský sever, také v Praze totiž má tu samou pointu – projekce byla zrušena údajně kvůli vyhrůžkám fotbalových fanoušků.

Čtěte také: Bohemians Praha kvůli výhružkám ruší zítřejší premiéru snímku FC Roma

Lékárny a autobusy zdarma

Přes těžce depresivní stav věcí je film Bojara a Kohoutové zábavný a vtipný, a to především díky volbě dvou charismatických hlavních představitelů – trenéra FC Roma a jeho asistenta a brankáře, kteří fotbal používají jako prostředek k pozvednutí romské komunity v Děčíně. Trénují malé kluky, vybírají s nimi kopačky s Messiho jménem, starší hráče napomínají za kouření marihuany a ve všem nechávají tolik emocí, až se nakonec pohádají mezi sebou. Tomáš Bojar je spoluautorem asi nejznámějšího českého fotbalového dokumentu 2:0, který s Pavlem Abrahámem poskládali ze sekvencí natočených během fotbalového zápasu v publiku. Metodu výběru těch nejlepších momentů z dialogů nahrávaných protagonistů nepoužil poprvé a je to znát.

Z filmu FC Roma |foto: Nutprodukce

Finální střih filmu naznačuje podmínky, do jakých se většina Romů rodí, nejenom skrze ignoraci fotbalistů, ale například absurdní lidové povídačky o tom, že Romové mají zadarmo léky, autobus a na co si vzpomenou. „Jednak jsme to brali ve škole…. A taky si to můžeš přečíst na internetu,“ vysvětluje zmatenému Herákovi jeho parťák popelář. Lidový rasismus se tu ukazuje jako založený na přesvědčení, že „Romové nám dávají na p*del“, na představě mocných Romů, kteří mají svoje páky všude, skrytě ovládají celé město a prakticky všechno zhoršují. Kohoutové a Bojarův dokument současně rozhodně nemá tendenci Romy stylizovat, stejně jako ostatní i oni mívají předsudky z neznalosti.

Karta do klubu bílých

Oblíbená tendence vydávat se zlatou střední cestou, věřit, že pravda bývá někde uprostřed a rasismus je oboustranný, patří k tématům, která se v českých obývácích přetřásají často. Těm se světlou barvou kůže však barman u výčepu v nákupním centru netvrdí, že potřebují klubovou kartu. Neochota ostatních fotbalových mužstev zahrát si s děčínským romským klubem ukazuje princip, podle kterého se hraje téměř všechno. Neznamená znevýhodňování – prosazování mechanismů, které drží romské etnikum u společenského dna. Znamená, že Romové jsou mimo jakoukoliv hru.

Z filmu FC Roma |foto: Nutprodukce

Možnost uspět existuje jen pro několik z nich, které může mít pak většina za konkrétní příklad okřídleného „když se chce“. Romské vítězství tak nejčastěji spočívá v rezignaci na místní hru a odjezdu do příbuznými a známými prověřené Anglie. FC Roma, film o tom, jak se žije mimo hru, je tak nejsilnější v tom, že na malém kousku prostoru vystihuje na dynamice vztahu Romů a bílých téměř všechno podstatné. Jsme zvyklí dělat, že Romové nejsou. Když se ozývají, díváme se jinam a vypínáme telefony. Nehrajeme.