Festival Hybaj ho! boří česko-slovenské hranice i stereotypy

9. říjen 2014

Festival Hybaj ho! se odehrál ve Studiu Alt@ v pražských Holešovicích a již po deváté v unikátní atmosféře představil českému publiku slovenské skupiny současného pohybového a tanečního divadla. Festival je výrazný také tím, že při něm naplno vyplynuly rozdíly i vzájemnost obou kultur.

„Já to tak vnímám, že změny se udály velké, protože ještě za komunismu fungovalo propojení mezi jedním Národním divadlem a druhým Národním divadlem a umělci se nějakým způsobem vyměňovali a premiéry se odbývaly tam i tady a fungovalo to. Po pádu hranic se stalo to, že slovenští umělci intenzivně obsadili Vídeň a čeští umělci se vrhli na Německo, což byl asi přirozený jev,“ říká ředitelka Studia Alt@ Lucia Kašiarová o proměně, která nastala rozpadem Československa.

03224514.jpeg

Ačkoliv to na první pohled vypadá, že se zpřetrhala společná kontinuita, dochází zejména v posledních deseti letech ke změnám k lepšímu. „Asi někdy po roce 2003 se začali umělci obracet nazpět, že kdo to na Slovensku vlastně tvoří a co je to za lidi. Zároveň to způsobilo intenzivní emigraci do všech možných zemí, mimo jiné do Česka a do Prahy, načež Češi zjistili, že slovenští tanečníci jsou zajímaví a jejich tanec funguje. Potom, když jsem dělala první ročník festivalu Hybaj ho!, bylo neuvěřitelné, jak Slováci, kteří přijeli, intenzivně vnímali atmosféru. Byla jsem až šokovaná, jak to funguje. Naše nátura je jiná a Češi to navíc oceňují,“ dodává Kašiarová, která zároveň situaci v současnosti pokládá za nanejvýš příznivou. „Teď už čeští choreografové dělají projekty na Slovensku a jezdíme tam na festivaly, Slováci naopak sem. Myslím, že se to rozjíždí, a je hezké vidět, jak nás Češi rádi vítají. Pro mě osobně je taky krásné, když např. jezdíme na festival Kiosk do Žiliny s českými skupinami a Češi jsou úplně hotoví z toho, jak srdečně jsou přijatí, jaká je tam atmosféra. Je to zkrátka fajn pro obě dvě strany.“

Festivalu se účastnila např. mezinárodně věhlasná skupina z Bratislavy Debris Company s inscenací EPIC, která všemožně variuje motivy a jevištní estetiku Bertolda Brechta. „Každý inscenační tým, který měl nějaké dočinění s Brechtem i mimo Berliner Ansamble, do takové míry respektuje jeho direktivní svět, epický názor, směřování i filozofii kultury jako takové. Člověk se nevyhne tomu, co Brecht v podstatě dělal. Nevyhnuli jsme se ani šedé nebo maskám,“ říká vedoucí skupiny Jozef Vlk k charakteristické vizuální složce. Celkový dojem posiloval i současný politicko-ekonomický kontext. „Brecht pracoval v kritickém období, ve kterém se možná ocitáme, nebo spíš o to více ocitneme,“ dodává choreograf Jozef Vlk.

03224512.jpeg

V rámci festivalu proběhla také premiéra projektu Supernaturals skupiny ME-SA. „Supernaturals je nové taneční představení mezi Martinou Hajdyla Lacovou a Stanem Dobákem, které se zabývá tématem, co je naturální, tedy přirozené. Procházíme různými stádii přirovnání mezi superhrdiny a super obyčejnými lidmi. Zároveň hloubáme nad tím, co je to být ‚super obyčejný člověk‘ a ‚superhrdina‘, nebo i tím, jak by se převtělovali mezi sebou,“ říká jeden z aktérů Stano Dobák. Martina Hajdyla Lacová dodává: „Celé je to pikantní.“

„Já si myslím, že Češi jsou poetičtější a vybírají si vážnější témata. Slováci do toho jdou na první dobrou, něco udělají a pak zjišťují, co to je, hrají si. Jsou více konceptuální,“ uzavírá ředitelka Studia Alt@.

autor: Martin Macho Macháček
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?

Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka

jak_klara_obratila_na web.jpg

Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama

Koupit

Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.