Fiktivní vlakové čekárny a místnosti naruby. Ztraťte se v opuštěném domě na výstavě Pokoje

16. listopad 2016

Stojíme v pokoji, který je převrácený na svou boční stěnu. Boty našlapují na květovanou tapetu, vyhýbáme se polici s knihami, vypínačům a obrazům. Kolmo k nám visí dvě ošuntělá křesla a u nich vzorně poskládané papuče. Jedna školačka se snaží vyšplhat na stěnu a posadit se do ušáku. Takovou místnost můžete objevit na pátém ročníku studentské výstavy Pokoje.

„Pokoje vznikly před čtyřmi roky, když jsme na dvoře otevřeli kulturní centrum Containall. Zjistili jsme, že hned vedle je obrovská prázdná budova, tak jsme vymýšleli, jaký tu udělat projekt,“ vysvětluje počátky site specific výstavy organizátorka Natálie Mohoritová, když mě provádí labyrintem místností, které poblikávají nebo naopak pohlcují všechno světlo a hluk. „První Pokoje byly zaměřené na mladou architekturu. Každému studiu jsme nabídli pokoj, ve kterém si studenti udělali, co chtěli.“ Ve druhém ročníku se koncept rozšířil na studenty ze všech ateliérů českých uměleckých škol. V tom aktuálním, pátém, výstava nabízí padesát jedna ateliérů uměleckých škol z celé republiky.

„Tady si můžeš nechat vyvěštit budoucnost,“ ukazuje mi Natálie jeden z dalších pokojů. Fakulta umění a designu z Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem vytvořila tajuplnou, temnou kobku, ve které to voní lektvary. Vlastní budoucnost vám předpovědí umělkyně schované v jurtě s čajovnou, můžete také použít počítač, do kterého stačí zadat vlastní telefonní číslo. Nejvíc mě ale zaujala fiktivní vlaková čekárna nebo pokoj se zasádrovaným vchodem, z jehož útrob vycházejí neidentifikovatelné zvuky.

03745537.jpeg

„Nemáme žádné zadání. Dáme jednotlivým ateliérům prostor, můžou si tu dělat, co chtějí. Vůbec předem nevíme, co studenti udělají. Je to pro nás vždycky velké překvapení,“ vysvětluje Natálie. Prvek překvapení je silnější i o to, že každý pokoj má jiné vlastnosti, je jinak veliký, světlý, položený v různě odlehlých částech opuštěného domu. V nejzazším koutu tak najdete tichou, temnou místnost, ve které člověk po chvíli trpělivého čekání objeví nenápadně svítící sadu vláken obtočených podél celého obvodu, znenadání se navíc rozsvítí sada žárovek, která jako by reagovala na návštěvníkův pohyb.

Interaktivní pokoje patří mezi ty nejzajímavější. V jednom si můžete koupit fotografii v oživlém automatu, v jiném vám časomíra změří, jak rychle ujedete závodní dráhu na koloběžce. Čas si pak zapíšete na zeď, jestli se tedy vejdete mezi stovky účastníků. Ateliér Rothbauer zve návštěvníky, aby si z jeho pokoje udělali vlastní zastávku metra, rozhodli si intenzitu světla nebo druh klenby. Ještě více okouzlující jsou ovšem pokoje, které jako by porušovaly nebo ohýbaly svou vlastní existenci. Třeba ty zazděné, převrácené naruby, zrcadlené nebo docela prázdné.

03745539.jpeg

Na výstavě Pokoje, rozmístěné po místnostech opuštěné budovy v Cihelné ulici v Praze, můžete bloudit až do 20. listopadu.

autor: Jonáš Zbořil
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...

Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka

hurvinek.jpg

3 x Hurvínkovy příhody

Koupit

„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka