Film Je nám spolu dobře ukazuje neveselé pozadí rodinné česko-čínské družby

Nakonec proto Saša začal natáčet film o tom, jak se silně věřící mladá rodina vyrovnává s životem v novém prostředí a jaký to má dopad na jejich vzájemné vztahy. Byť jen v náznacích, ale i přesto s tísnivou intenzitou je v dokumentu vidět tenze mezi mladou manželkou a jejím dominantnějším partnerem, který, na rozdíl od ní, svůj pobyt v Číně bere jako životní poslání.

Protože Saša Dlouhý nedostal povolení ani na natáčení filmu o životě české rodiny, jezdil do Číny jako turista a kameru měl rozloženou v kufru. „Film jsem natáčel od jara 2012 do jara letošního roku, takže jsem sledoval dva roky života těch lidí. Do Číny jsem během té doby letěl dvanáctkrát a během svého pobytu jsem vždycky bydlel přímo u nich doma. Určitě to pro ně nebylo lehké, mít doma cizího člověka, ale věřili mi a vzali to,“ popisuje Saša Dlouhý, jak dokument vznikal.

Z dokumentu Je nám spolu dobře |foto: oficiální stránky filmu Je nám spolu dobře

Kromě náhledu do vztahů české rodiny, ze kterých někdy může lehce mrazit, ukazuje film z pohledu Evropanů bizarní urbanismus česko-čínského městečka. Na jeho zaprášeném okraji vyrůstají novostavby, které mají připomínat starou Prahu. Tempo stavby je ale tak pomalé, že se domy stihnou rozpadnout dřív, než je stačí dokončit.

„Pražské náměstí, které má být replikou Staroměstského náměstí v Praze, pořád ještě není hotové. Ve všech těch novostavbách je obsazená snad jen jedna kancelář, ty nedokončené domy už se pomalu začínají rozpadat a vypadají spíš jako kulisy na Barrandově,“ vysvětluje Saša, jak v Číně celkem běžně funguje stavebnictví. Mnohem silněji než neutěšená realita čínského zapadákova ale na diváky dolehne realita každodenního života české rodiny, která v ní tráví už několikátý rok.