Filmovka zažila punk s filipínskými producenty a objevila mumblecore

Letošní, v pořadí už 42. ročník se minimálně na základě vizuálu a dramaturgie sekce němých filmů nechal unést science fiction. Inspirace či podobnost s románem Stopařův průvodce galaxií od Douglase Adamse, kde je právě toto číslo odpovědí na základní otázku života, vesmíru a vůbec, je ale náhodná. Organizátoři si tento žánr zvolili dávno předtím, než je na spojitost někdo upozornil: „Němé filmy doprovázené živou hudbou jsou na LFŠ stálicí už asi devět let. Dříve jsme tu sekci koncipovali například jako retrospektivu nějakého režiséra, případně jsme se zaměřili na konkrétního herce. Přišlo nám ale dobré zařadit do tohoto bloku právě sci-fi, které s němou érou není zas tak moc spojované. Ať už jde o notoricky známý Metropolis, nebo snímky jako Cesta na Mars či katastrofický Konec světa,“ vysvětluje Jílek.

Němé filmy jsou však jedněmi z mnoha, které můžou na letošní filmovce cinefilové vidět: „Naší vlajkovou lodí je sekce Fokus, kterou máme v programu zhruba od roku 2009, a zatím pokaždé jsme se v ní zaměřili na evropský film. Letos nás však ke spolupráci oslovil český velvyslanec z Filipín a nabídl nám při sestavování tohoto bloku pomoc. Dlouho jsme o tom diskutovali a nakonec jsme se pro tuhle exotickou destinaci rozhodli i z toho důvodu, že ty vybrané filmy u nás nejsou běžně ke zhlédnutí,“ vypráví Jílek, který však jedním dechem dodává, že připravit tuhle sekci bylo asi tak snadné jako se prosekávat zarostlou džunglí: „Způsob práce, organizace a dodávání materiálů je u filipínských producentů a filmových institucí úplně jiný než v Evropě. Je to totální punk. Musím se přiznat, že bez našeho člověka v Manille by se nám tenhle program připravit nepodařilo.“

Mumblecore: DIY estetika a vztahové propletence

Mezi jeden z objevů letošní filmovky patří určitě subžánr mumblecore, který by se dal charakterizovat jako seskupení amerických nezávislých filmařů, kteří se setkali na festivalu South by Southwest, probíhajícím každoročně v texaském Austinu. Tato díla vznikají téměř na koleni, často za pomoci kamarádů či rodinných příslušníků, a mezi spojující prvky patří DIY estetika, roztřesené záběry, herecká improvizace anebo nekvalitní zvuk, který koneckonců dal i název tomuto hnutí: „Na festivalu South by Southwest se jednou večer na baru sešel Eric Masunaga, zvukař režiséra Andrewa Bujalskiho, což je právě jeden z nejznámějších tvůrců tohoto směru, a vymyslel název mumblecore, který vychází z anglického slova mumble – mumlat, žvatlat a core – jádro.“ Ve filmech totiž hercům často nejde příliš rozumět, a to kvůli absenci profesionální techniky. „Filmaři však začali tuhle nálepku okamžitě nenávidět. Ten název vznikl jako opilecký vtip a sám o sobě nedává žádný smysl. Po natočení pár takových snímků se navíc většina těch filmařů přesunula k větším produkcím s ‚hvězdnějším‘ obsazením. Každý z nich se taky cítil jako originální tvůrce, proto se vůči tomu vymezovali,“ doplňuje Jílek.

Většina mumblecore filmů se točí okolo vztahů, typicky se zaměřuje na dvacátníky snažící se o nalezení svého místa na slunci ve světě dospělých. Nicméně existují i různé odnože, jako například mumblegore, který kromě DIY estetiky nese i prvky hororu.

Plakát LFŠ 2016|foto: Tiskový servis LFŠ

Dramaturgové filmového festivalu Sundance jsou však k mumblecore poněkud zdrženliví: „Některé filmy z tohoto korpusu byly na Sundance uvedeny, ale spíše se jednalo o výjimky. Je to de facto jediné hnutí nezávislého amerického filmu za posledních dvacet let, které s tímhle festivalem není spojeno. Platforma, která tenhle žánr definovala, je tak rozhodně festival South by Southwest.“ Na filmovce však prázdné kinosály nehrozí: „Jsem velmi šťastný, že lidi o tenhle žánr mají zájem a věnují pozornost i úvodníkům, ve kterých se jim snažím dávat ucelený přehled o téhle problematice.“ Za praskající kina ve švech však podle Jílka může i fakt, že filmovka už několik let do svého programu žádnou sekci zaměřenou právě na americký nezávislý film nezařadila.

Kdo je tady VIP

Filmovka je samozřejmě svým nesoutěžním zaměřením a neformálním charakterem trochu někde jinde než třeba karlovarský festival, kde se na červeném koberci promenádují áčkové filmové hvězdy, nicméně slovácká metropole béčka rozhodně nenabízí. I tak se ale objevily hlasy, které říkaly, že LFŠ přece jen trochu lesku ze své slávy letos ztratila: „Názory jsou různé a samozřejmě záleží, koho definujeme jako velkého hosta. Je potřeba říct, že jedeme první ligu a měli jsme tady filmaře, kteří mají Zlatou palmu, nominace či samotného Oscara. My jsme moc rádi za to, že pozvání přijala Julie Taymor, velmi cenným hostem je Ivan Passer, jehož filmografie se u nás v nějaké ucelené podobě taky nepromítala, a vím, že návštěvníci byli uneseni z workshopu Kurta van der Basche, což je storyboardista, kterého tady před filmovkou nikdo moc neznal.“ Posledně jmenovaný host je kanadský výtvarník žijící v Praze, který se podílel třeba na přípravě nové série Hvězdných válek.

Ivan Passer|foto: licence Creative Commons Attribution-ShareAlike 2.5 Generic

LFŠ tak dokazuje, že přitáhnout filmaře světového formátu se dá i bez opulentních párty a přítomnosti paparazzi na každém kroku. V kombinaci se svérázem místního obyvatelstva navíc kouzlí jedinečnou atmosféru, kvůli které se do Uherského Hradiště rozhodně vyplatí vyrazit.