Fízlové, hajzlové: Vybrané kapitoly z mechaniky nesmyslu

Quentin Dupieux je od konce 90. let minulého století znám především fanouškům elektronické hudby pod pseudonymem Mr. Oizo. Před čtyřmi lety se ale svou experimentální hororovou meta-komedií Rubber (2010) – pojednávající o vraždící telepatické pneumatice jménem Robbie – představil také jako originální filmař bezmála renesančního ražení. I pod svůj následující snímek, brilantní absurditu Wrong (2012) – zaměřenou mj. na překvapivý fenomén preventivního unášení psů – se zábavný surrealista Dupieux podepsal nejen jako režisér, scenárista a autor hudby, ale také coby kameraman a střihač.

Jeho čtvrtý celovečerní autorský film Fízlové, hajzlové je přísně vzato těžkopádnější, lobotomizovanější spin-off Dupieuxova předchozího, vytříbeně dadaistického opusu. V nonsensové frašce o zdegenerovaných velkoměstských policajtech, kteří jsou v nespecifikovaném světě blízké, zločinu zcela zbavené budoucnosti jedinými skutečnými padouchy, však neplatí žádné zákonitosti: vše je tu vědomě podřízeno mechanice pudovosti, spontánní debility a nesmyslu.

Z filmu Fízlové, hajzlové|foto: Artcam

Znuděná, obscenitami přitahovaná ekipa strážců fiktivního pořádku tak čítá i jednookého černocha s deformací lebky, který ve službě skládá tvrdé elektro, či strážníka dealujícího drogy v mrtvých krysách a rybách. Snímku dominuje výživná sarkastická kreace Marka Burnhama v roli hlavního antihrdiny Dukea, v krátkých skečích se tu ale mihne třeba Eric Roberts, Ray Wise (Twin Peaks) nebo Marilyn Manson coby šikanovaný teenage fanoušek mizerné německé hudby.

Oproti (nejen) vizuální vytříbenosti svých předchozích titulů tu Mr. Oizo sází na záměrně podbarvený lo-fi vizuál, letargické tempo kontrastující s masivně dynamickou hudební stopou, laxní humor, občas schválně mizerně načasované gagy a estetiku exploatačních filmů 70. a 80. let (viz nervní nájezdy na detail, stopzáběry, absence svícení, skokový střih apod). Na nevyrovnanosti (jinak v mnohém zcela záměrně hovadného) snímku se navíc zřetelně podepsala jeho složitá geneze, která se odvíjela od krátkých bizarních segmentů přes středometrážní formát až k epizodickému celovečernímu tvaru.

Z filmu Fízlové, hajzlové|foto: Artcam

Fízlové, hajzlové zkrátka nejsou pro každého – většinu času to dokonce vypadá, že Dupieuxův snímek není kvůli své nestandardní práci s pokleslostí a diváckým očekáváním vůbec pro nikoho. Ale jak ve slušivých spoďárech naznačuje nejironičtější z fízlů: pokud si jejich eskapády chcete užít, musíte jejich vyšinutý přízemní vibe cítit v těch správných orgánech.

Fízlové, hajzlové (Wrong Cops, USA, 2013, 82 minut). Režie, scénář, střih, hudba a kamera: Quentin Dupieux, hrají: Mark Burnham, Eric Wareheim, Eric Judor, Marilyn Manson, Grace Zabriskie, Ray Wise ad.
Hodnocení: ±♪∞ %