Fotograf Pavel Dias: Fotky jsou pro mě jako vlastní děti

26. srpen 2015

„Mohl bych říct, že moje nejoblíbenější fotka, kterou v publikaci najdete, je ta, na které mám s celou rodinou vyfotografovaného svého syna, který jako osmnáctiletý zemřel v roce 1979. Mám tu fotografii sice hodně rád, ale nemůžu říct, že by to byla moje nejoblíbenější fotka. Ke všem svým fotkám přistupuju trochu jako k dětem. A přece se nedá říct, které ze svých dětí máte nejradši,“ odpovídá legendární český dokumentární fotograf Pavel Dias na otázku, která z fotek v jeho monografii je mu nejbližší.

„Druh fotografie, který reprezentuje dílo Pavla Diase, je typickým projevem druhé poloviny 20. století. Je to dobově vázaná věc. Jeho fotografie zaznamenávaly to, co se odehrávalo na ulicích, a ukazovaly, jak lidé žili. Je na nich obyčejný, civilní život takový, jaký v té době byl. Ty fotky jsou prostě dokumentem své doby. Možnosti publikování fotografií v online prostoru jsou dnes sice mnohem otevřenější, paradoxně už ale dle mého názoru podobné civilní dokumentární fotky moc nevznikají. Asi je to i důsledek vizuálního smogu a současné nadmíry obrazů, kdy sice význam vizuální komunikace stoupá, ale význam jednotlivých fotografií devalvuje,“ myslí si jeden ze spoluautorů knihy Dias – Fotografie 1956–2015 Filip Láb.

„Dneska je fotografie vnímána hlavně jako umělecká forma, ale fotky v monografii Pavla Diase jsou ještě skutečné dokumentární fotografie. Každá z nich je čitelná a má svoji hloubku. To už dneska ve fotografii tolik nenalézáme, protože se většina věcí pohybuje na konceptuální a intuitivní rovině,“ dodává druhý ze spoluautorů knihy Jan Havel.

Poslechněte si celý rozhovor, kde se dozvíte víc o tom, jak monografie Pavla Diase vznikala a podle jakého klíče do ní fotky vybírali.

Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.