Galerie Makráč v Akademii věd
V Ústavu makromolekulární chemie bychom současné umění asi nečekali. Přesto právě tady funguje už tři desítky let galerie, která prezentuje soudobé umění. Galerii nazvaná Makráč.
Budova Ústavu makromolekulární chemie v Praze byla postavena počátkem 60. let podle návrhu architekta Karla Pragera. Na svou dobu to byl stavební projekt velmi moderní a pokrokový, i dnes se jedná o výjimečnou stavbu, která byla v roce 2000 prohlášena za kulturní památku. Při stavbě budovy s architektem Pragerem spolupracoval i zakladatel Ústavu makromolekulární chemie – profesor Otto Wichterle. První výstavy na půdě ústavu proběhly v roce 1972.
Kdo všechno ve zdejší galerii za minulého režimu vystavoval, mi řekla současná kurátorka Makráče Dagmar Šubrtová: „Svobodná půda akademické obce dovolovala, aby tady vystavovali lidé, kteří tehdy nemohli svá díla prezentovat v oficiálních galeriích. Víceméně tady vystavovali všichni, kteří dneska v oblasti výtvarného umění něco znamenají. Milan Knížák, Adriana Šimotová, Jitka a Květa Válová. Když si vzpomeneme na ty, kteří visí v Národní galerii nebo tam mají umístěny své objekty, tak většina z nich tady někdy vystavovala.“
U počátků fungování galerie stál v 70. letech pracovník ústavu doktor Miroslav Raab. Dodnes vzpomíná na to, kolik těžkostí za minulého režimu s výstavami bylo. Například hned druhá výstava v Makráči, která prezentovala neškodné abstraktní gobelíny, už se některým silně nezamlouvala.
Poslechněte si s ním rozhovor uvnitř příspěvku!
Kdo vystavuje v galerii Makráč dnes a jak probíhá výběr vystavujících, mi prozradila kurátorka Dagmar Šubrtová: „Někdy je pro mladé lidi těžké dostat příležitost. Tohle je chodba, kde se mladý umělec může představit. Je to třeba čerstvý absolvent UMPRUM nebo AVU a tady si může vyzkoušet sólo výstavu, když mu ji třeba zatím ještě nikdo nenabídl.“
Prostor galerie je hodně specifický, jedná se o žlutě vymalovanou chodbu s černými sloupy a černobíle pruhovanou podlahou. V rámci výstav se do podoby chodby nesmí nijak nevratně zasahovat, protože je stejně jako celá budova památkově chráněná.
Výstavy se v Makráči obměňují v měsíčních cyklech, každý měsíc tady proto uvidíte něco nového. Otevřeno je každý všední den od osmi ráno do šesti do večera.
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
