Gilmorky se změnily jen trochu, víc se změnil svět kolem nich

9. prosinec 2016

Zvyk přijít domů ze školy a pustit si „Gilmorky“ měla před deseti lety zřejmě většina holek, kterým je dnes kolem třiceti. Po letošním velkém návratu seriálu, netflixovském rebootu nazvaném A Year in the Life, se zdá, že seriál o matce a dceři z idylického amerického městečka je jedním z nejmilovanějších televizních příběhů poslední doby, a to nejenom pro třicítky. Čtyři nové epizody natočené ve starém známém vesmíru však přinesly i zklamání. Gilmorky zůstaly víceméně stejné, svět mimo Stars Hollow se však za posledních deset let v lecčems změnil. Lidé z roku 2016 dokonce nemají rádi Rory.

Kdo by byl čekal, že se mezi recenzemi očekávaných nových epizod objeví články nazvané Rory Gilmorová je zrůda, Rory Gilmorová je špatná novinářka nebo Je Rory Gilmorová sociopatka? Odpověď na otázku, proč se najednou Rory chová jako nána, je jednoduchá. Obě Gilmorova děvčata jsou nány a vždycky byly. Jen jsme si toho dřív nevšimli.

Stars Hollow na xanaxu

„Panebože, proč ty vlastně nebereš xanax? Vždyť ho vynalezli přímo pro tebe,“ povzdechne si v první epizodě nových Gilmorových děvčat se svým silným francouzským přízvukem Michel, provozní hostince Dragonfly, který Lorelai založila kdysi, když bývala chudší. Části publika promluvil z duše. Nejenom proto, že se za poslední dekádu staly prášky na úzkost výraznější součástí amerických životů než dřív. Způsob, jakým ten svůj vede Lorelai, se dá bez nich představit jen těžko.

Čtěte také

Cenou za proplouvání životem s bezmyšlenkovitostí, ignorantstvím a zkratkovitým řešením problémů, jaké předvádějí Gilmorova děvčeta, bývá často nějaký ten xanax. Ve Stars Hollow ale na špatnou náladu platí kafe u Lukea a procházka po městečku plném sympaticky potrhlých obyvatel. Rory a Lorelai jsou navíc ve zdejším vesmíru ústředními hvězdami. Těžko vyčítat seriálu jeho podstatu. V roce 2016 už však gilmorovský safe space působí nepatřičně.

Amerika v nultých letech

Zvyk počítat s vlastní výjimečností, který je hlavním důvodem příšerného chování Gilmorek, byl od začátku základním rysem jich obou. Dřív to bylo logičtější. Malebné městečko s rodinnými domky, altánkem na náměstí a obyvateli, kteří obě Gilmorovy milují, vytvořila autorka seriálu Amy Sherman-Palladino jako bezpečný přístav pro těhotnou Lorelai, která sem v šestnácti letech utekla od bohatých rodičů, jejich peněz a ambicí. Seriál začíná v momentě, kdy na šestnáct let táhne Rory. Lorelai a její rodiče uzavřou dohodu – oni zaplatí vnučce studium na prestižní střední škole, ona musí na oplátku spolu s Rory každý pátek docházet na večeři do jejich domu. Na tomto půdorysu se odehrával téměř celý seriál. Kromě Stars Hollow a rezidence Gilmorových se v pozdějších sezonách přidala Yaleova univerzita.

03757074.png

Konflikt Lorelai a jejích rodičů odráží v seriálu, který se vysílal během vlády prezidenta George W. Bushe, tehdejší rozdělení společnosti. Emily a Richard reprezentují zámožné, konzervativní obyvatelstvo východního pobřeží USA, Lorelai liberální progresivní Ameriku. Třídní boj zmíněný Rory v závěrečné metanarážce tak v seriálu skutečně sledujeme, jsou jím však hádky mezi pohádkově bohatými privilegovanými a o něco méně bohatými privilegovanými. Ačkoliv Lorelai nemá peníze na prestižní střední, nedostatkem ona a její dcera nikdy netrpí. Naopak, postupně buduje úspěšný podnik. V seriálu sledujeme, jak špatně se vlastnímu bohatství, podobně jako chudobě, utíká. „Jakmile peníze jednou máte, jejich pařáty vás už nikdy nepustí,“ glosuje Vox. „Zatímco odchod Lorelai od rodičů a nezávislá výchova její dcery měly být zoufalým pokusem, jak si zachovat morální integritu, Rory žádné podobné puzení nemá. Svět vyšší třídy ji přitahuje. Její nejdelší vztah je randění s Loganem, mega-bohatým dědicem mediálního impéria.“

V době neustálých debat o tom, kdo může za zvolení Donalda Trumpa, globálního zájmu o chudé lokality a příjmovou nerovnost (knihy o amerických white thrash komunitách nebo seriály, jako je Pustina) působí tato linka Gilmorových děvčat jako ze světa, který už je nějakou dobu pryč.

Zlatý věk televize

Důvodů, proč nové Gilmorky působí nepatřičně, je víc. Změnila se nejenom politická situace, ze které Rory a Lorelai vychází jako privilegované a rozmazlené budoucí dědičky – začal neustále propíraný zlatý věk televize. Zvykli jsme si sledovat nuancovanější charaktery, než jsou dvě sebestředné, o překot mluvící ženy, které berou ohled jen na sebe. Zvykli jsme si sledovat chování komplexnějších postav, a to i v komediálních seriálech, které podobně jako Gilmore Girls pracují s trapností a rozmazleností svých hrdinek (Orange Is the New Black, Transparent, Girls). Zvykli jsme si na antihrdiny a antihrdinky, na postavy, které se chovají nedospěle nebo rovnou amorálně. Zvykli jsme si ale na to, že o tom víme. Gilmorova děvčata pocházejí z dob, kdy se charakter televizních postav tolik neřešil. Šlo o to, abychom se s hrdiny a hrdinkami ztotožňovali a měli je rádi. V tomto ohledu jsou přímým protipólem miloučkého světa Stars Hollow newyorské Girls, které vám už v první epizodě ozřejmí, že hlavními postavami jsou 4 nesnesitelné kozy.

Úhledně oblečená Rory a Logan v luxusním bytě kontrastují s hrdiny dnešních seriálů o mileniálech asi jako golfoví hráči s publikem zastrčeného techno klubu. V porovnání s postavami Girls, Master of None nebo Broad City působí Rory až neuvěřitelně ignorantsky vůči svým vlastním nedostatkům a skutečným schopnostem. Množství dobře známých seriálů o generaci Y, které jsou vůči svým postavám kritické, je nejspíš důvodem, proč většinu hejtu schytává právě ona, a ne stejně nesnesitelná Lorelai. Rory je první mileniálkou, jejíž dospívání jsme sledovali od patnácti až do současných třiceti dvou. Idylický svět Stars Hollow je však bublinou, do které realita generace Y neměla šanci proniknout. I v době, kdy se jí nedaří, sklízí Rory chválu v redakcích prestižních časopisů a pravidelně létá do Londýna.

03757073.png

Netflixovská nostalgie

Z jistého úhlu pohledu je to logické. Tak jako se Stars Hollow nikdy nezmění, nemohou se změnit ani Lorelai a Rory. Část kouzla spokojeného zapadákova spočívá i v tom, že na vynálezy, jakou jsou parkovací hodiny, se tu stále hledí s podezřením a Luke ve svém bistru schválně vydává vymyšlená hesla k neexistující wifi síti. (V bistru se má jíst a pít, ne zírat do monitoru.) Staromódní nátura Stars Hollow dokonale posiluje nostalgickou vlnu společnosti Netflix, která už rebootovala devadesátkový Plný dům a produkovala seriálovou vzpomínku na 80. léta – Stranger Things, nejnostalgičtější titul roku. Oldschoolový šarm Stars Hollow však s sebou z minulosti nese i cosi shnilého, včetně kultury „cizinec není našinec“ a stařeckých vtipů plynoucích ze zaostalosti Stars Hollow. Postavy exotického původu se v seriálu (snad až na Lane) vyznačují silným přízvukem nebo charakterovou jinakostí. Při plánování místní Gay Pride vyvstane problém s nedostatečným počtem gayů – nějací se budou muset vypůjčit od přespolních. Emily Gilmorová zaměstnává služebnou nejspíš z Latinské Ameriky, jejích příbuzných je plný dům, ale Emily netuší, „jakým jazykem Berta vlastně mluví“. „Stars Hollow v roce 2016 je místem, které samo sobě gratuluje za to, jak je kosmopolitní, ale zůstává hluboce provinční,“ píše The Atlantic. „Sice sem dorazily wifi, iPhones a Kirkova verze Uberu, městečko je ale pořád stejně ignorantské jako dřív.“ Gilmorova děvčata si dokonce dovolí dělat legraci z tlustých lidí, v seriálu s tak krotkým humorem je to překvapivý moment. Dostávají se tak na stejné pole třeba s všehoschopným South Parkem, na rozdíl od jeho tvůrců si však ani nelámou hlavu s vymýšlením pointovaného vtipu, Rory a Lorelai na bezejmenného tlusťocha v plavkách jen znechuceně zírají.

Čtěte také

Jediná kritika, která se zdá příliš přísná, je množství textů, ve kterých to seriál schytal za dětinské vykreslení pracovního života Rory. Pokud jde o jejich vlastní povolání, dokáží žurnalisté popsat desítky normostran. V tomhle ohledu byl možná Rory-shaming až moc jednoduchý – na co všechno si musí u piva stěžovat policisté, jejichž denní rutinu si bere za téma každý druhý, leckdy druhořadý televizní scenárista?

03757072.png

Dívčí romantika

Bylo by zvláštní po seriálu chtít, aby se po deseti letech pokusil srovnat tempo s ostatními tituly, když právě o tento nostalgický výlet Netflixu šlo. Scenáristka Amy Sherman-Palladino, která byla v sedmé sezoně od seriálu odstavena, využila možnosti dopsat přesně takový závěr, jaký pro svoje postavy chystala od samého začátku. S poslední sezonou však musela počkat deset roků. I proto může A Year in the Life působit v mnohém anachronicky či přímo nelogicky. Po celém světě je však obrovský počet spokojených diváků a divaček, kteří až na pár detailů dostali, co chtěli.

Zatímco Roryin milostný život získá v závěru stejné vyústění jako kdysi život její matky a ukáže se, že Rory nikdy nebyla malá Christiane Amanpour, ale malá Lorelai, její kariéra okopíruje příběh jiné americké hrdinky – Jo z románu Malé ženy, zbožňovaného především mladými feministkami. Stejně jako Jo se Rory rozhodne sepsat rodinnou historii – román s názvem Gilmorova děvčata. Stejně jako Jo se do psaní pustí díky pobídce jednoho z „mužů svého života“. Tím však bohužel podobnost Rory s Jo končí. Gilmorovský feminismus – promýšlení životních možností a preferencí dvou bílých privilegovaných Američanek – ladí s jejich egocentrismem a omezeností. V porovnání s dřívějšími sezonami je i o mnoho krotší. V nejslabších momentech připomínají Gilmorky dokonce svoji nejslavnější souputnici z nultých let, Bridget Jonesovou s jejími obřími kalhotkami a třemi hlavními tématy: dietou, pitím a sháněním chlapa. V roce 2016, kdy je žena v hlavní roli každého druhého blockbusteru, je už tahle dívčí romantika naštěstí pryč. I Gilmorky si ji mohly odpustit.

Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

3x Karel Klostermann

Koupit

Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.