Hasta la Vista!: Klepání na nebeskou bránu
Vyhrát diváckou cenu na festivalu v Karlových Varech obvykle značí, že jde o film banální, podbízivý a příjemný. Jak se s těmito škatulkami slučuje letošní belgický vítěz Hasta la Vista!?
Panic je nanic, to vědí všichni, dokonce i kluci, kterým osud zrovna nenadělil. Respektive nadělil: jednomu zhoubný nádor, druhému celkové ochrnutí, třetímu částečnou slepotu. Když jde o požitky těla, tak ovšem kluky žádná mříž a žádný hendikep nezadrží – zorganizují si vlastní výpravu, na jejímž konci čeká španělský nevěstinec s výmluvným názvem El Cielo (nebe), místo, kde jsou na podobné klienty dámy zvyklé.
Syžet napovídá cosi o snoubení dvou žánrů. Máme tu typickou teenagerovskou komedii o partě kluků, kteří se rozhodli vstoupit mezi muže a nezbývá jim než překonat houževnatý odpor okolností. Zároveň však motiv nebe a postižení napovídá, že se film nevyhne ani dramatu o závažných věcech: nemoci, utrpení, odhodlání, smrti.
Hasta la Vista! se vystříhalo banalit „masturbačních“ komedií, stejně tak se štítí bezpodmínečného dojetí nad znevýhodněnými hrdiny a jejich trnitými osudy. Belgický režisér Geoffrey Enthoven staví na poměrně vyváženém průniku komedie a dramatu. Některé situační skeče a (generační) konflikty odkazují k jadrné poetice obtížného dospívání, film se však vyhýbá úplné frašce a bazíruje spíše na jejich realistickém řešení.
I přes jistou formální nedotaženost mnoha načrtnutých situací, sentimentálních obrázků radostné letní roadmovie i okatou předvídatelnost celého příběhu zůstává v Hasta la Vista! přítomný hořký a v jádru nepříjemný podtón, který snímek povyšuje nad pouhý festivalový „doják“. Jeho základem je znamenitě obsazené ústřední trio, kterému vévodí asociální, panovačný a frackovitý kvadruplegik Philip (Robrecht Vanden Thoren). Interakce hrdinů nikdy nesklouzne k selance, je prosycena řevnivostí, nesouladem, manipulacemi. I postava umírajícího vozíčkáře Larse, která by snad andělskou tváří Gillese de Schryvera sváděla k prvoplánovému ždímání citu, je prokreslená a vkusně vybalancovaná.
Ačkoli by se tedy mohlo zdát, že Hasta la Vista! přinese očistný a silný zážitek, ve výsledku spíše neurážlivě prošumí kolem. Na vině je jak zmíněný vysoký výskyt zbytečně čitelných odboček a lyrické vaty, tak to, že Enthoven se skutečných možností hrdinů a jejich iniciačního příběhu spíše tak letmo dotkne. Těch několik mrazivých momentů (spojených především s manipulátorem Philipem) nakonec vyústí jen do očekávaného finále, kdy se obě různá nebe spojí a sex se protne se smrtí. Pocit, že se tak nemusí dít za cenu laciných vějiček, podpásovek a na míru zkonstruovaných charakterů, je dostatečný na to, aby člověk snímek docenil, ale nedostatečný na to, aby se s ním nějak hluboce ztotožnil.
Hodnocení: 60 %
Hasta la Vista!
Geoffrey Enthoven, Belgie, 2011, 115 minut
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
