Hon na piráty definuje duševní vlastnictví napříč dějinami

10. červen 2014

Americký historik Adrian Johns na víc než šesti stech stranách své knihy Pirátství ukazuje konstrukt duševního vlastnictví jako dynamický proces rozdmýchávaný v dějinách bouřlivými debatami, které v 15. století předpověděl vynález knihtisku. Pro osvícenství bylo šíření neautorizovaných vydání stejně určující jako pro dnešní společnost zdánlivá anarchie internetových úložišť dat.

Ve stylu románových detektivů nechal na Štědrý den roku 1903 sledovat William Arthur Preston, bojovník proti pirátům ve službách vydavatelské firmy Francis, Day and Hunter, na základě tipů od informátorů jeden z rohů Link Street ve východním Londýně. U průchodu ho tam čekalo 75 tisíc výtisků hudebnin – odchytil tak pirátského krále hudebního průmyslu přelomu 19. a 20. století a odhalil rozsáhlou distribuční síť přesahující hranice země.Hudba se tehdy masivně šířila v podobě notových zápisů. Pro pirátskou infrastrukturu bylo pochopitelně jednodušší kopírovat jeden arch než celou knihu. Král se podle všeho jmenoval James Frederick Willets a před zvláštním výborem zřízeným pro vyšetřování přednesl vyčerpávající obhajobu pirátství skrývající vskutku vznešené úmysly. Chtěl kvalitní hudbu zpřístupnit všem. Vydavatelé ale tenkrát nad piráty vyhráli a on šel na devět měsíců do vězení.

Koncept duševního pirátství podle profesora historie na Chicagské univerzitě Adriana Johnse pochází z konce 17. století, kdy lodě pod vlajkou s lebkou a zkříženými hnáty zažívaly v Karibiku zlatý věk. Stejně jako se jejich dobrodružné historky vyprávěly po hostincích, temnými zákoutími londýnské Grub Street – fungující jako útočiště pro námezdní pisálky – se šířily ohlášky neautorizovaných vydání knih. Patisky byly přes nekonečné spory hybnou silou osvícenského vědění a výtisky dovážené z Irska stály u základů formující se americké kultury.

O dvě století později už Michel Foucault označil za ideální revoluční nástroj magnetofonovou pásku, příkladem mu byl Írán konce 70. let, kde se Chomejního projevy šířily na kazetách. Pro kulturu znamenaly mnohem větší hrozbu než jakákoliv jiná forma pirátství předtím z jednoho prostého důvodu – oproti vinylům jste si mohli nahrávky jednoduše kopírovat doma. Když chtěli milovníci jazzu a opery v čele s vydavatelstvím Jolly Roger (ne náhodou pojmenovaným podle anglického ekvivalentu pro vlajky pirátských lodí) v 50. letech narušit duopol nahrávacích obrů RCA a Columbia, kteří podle jejich slov nechávali zapadat žánrové poklady prachem, museli si desky stejně jako dnes nechat namnožit v továrně. Právě tehdy se začalo rozlišovat mezi osvětou „pirátství“ a chamtivostí tzv. bootleggingu, tedy kopírování nahrávek, které už na trhu jsou. Poté co se začaly velké společnosti bránit, se zjistilo, že pirátské desky se lisují přímo ve fabrice RCA. Zadavatelem nebyl nikdo jiný než Jolly Roger.

Čtěte také: Umlčela pirátské vysílačky digitální svoboda?

Ke streamování a úniku hudebních nahrávek na síti ještě před jejich vydáním už tehdy nebylo zas tak daleko. Cestu pro digitální revoluci umožňující i krádež identity korporátních společností připravilo kutilství radioamatérů, kteří při formování stanice BBC v Británii využívali podomácku vyrobené a neregistrované radiopřijímače, a důvtip antiautoritářských phreakerů hrajících si v 60. letech skrze telefonní linku s telekomunikačními společnostmi. Na začátku 70. let otiskl magazín Esquire o phreakerech článek, který tvrdil, že mají namířeno do světa počítačů – těch strojů budoucnosti, které měly být podle tehdejších nadějí zárukou racionality. Esquire měl pravdu, právě z jejich řad se později rekrutovali hackeři proslulé Legie zkázy nacházející v chaosu řád.

02940622.png

Před „rapsodií chaosu“ už v 18. století varoval Daniel Defoe, v jehož spisech se poprvé objevuje pojem pirátství. V době informační ekonomiky se rozšířil téměř na všechna odvětví lidské činnosti od hudebních nahrávek a počítačových her až po geny a algoritmy a my se musíme každý den na síti rozhodovat, zda pirátskou vlajku vyvěsíme, nebo ne. Kniha Pirátství je jedinečným vyprávěním dějin modernity, kde je pirátské šíření informace zdrojem pokroku. Zároveň dává každému na výběr, na kterou stranu se postaví.

Čtěte také: Pirátská vlajka Ulož.to nebrání prodeji digitálního obsahu

Adrian Johns: Pirátství. Boje o duševní vlastnictví od Gutenberga po Gatese Přeložili Lucie Chlumská a Ondřej Hanus, Host, 635 stran

autor: Miloš Hroch
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?

Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka

jak_klara_obratila_na web.jpg

Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama

Koupit

Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.