Hrabalofilové existují dodnes. U nás i ve světě
Bohumil Hrabal by 28. března oslavil sto let od svého narození a na gymnáziu v Nymburce se studenti bouří, že nechtějí, aby jejich škola nesla pábitelovo jméno. Není však pravda, že by Hrabalův odkaz pro mladší generace už nic neznamenal. „Mně by přišlo skvělý, studovat na gymnáziu, který se jmenuje podle Bohumila Hrabala,“ přiznává student scenáristiky Hynek. V následující anketě jsme zpovídali mladé lidi, které Hrabalova tvorba stále fascinuje.
„Hrabal je spíš o tom, jak psal, než co psal. Proto je to velký člověk, to je to, co z něj dělá ikonu. Jeho styl je plný neuvěřitelné, všeobjímající laskavosti, Hrabal je schopný psát o těch nejšílenějších věcech a ty mu to buď odpustíš, nebo si to ani neuvědomíš. V jedné povídce píše brutálně a naturalisticky o tom, jak se mu přemnožují koťata a jak je musí zabíjet, a píše přesně, jakým způsobem je vraždí. Samozřejmě to dělá všemi možnými způsoby. Strčí je do pytle a mlátí s nimi o strom, dokud nepřestanou kvičet, ale je to napsané tak laskavě, že bys to přečetl malému dítěti a vůbec by sis to neuvědomil,“ vyznává se z lásky k Hrabalovi Jaroslav, jinak bohém na volné noze.
Hrabalofilové se ale najdou i ve světě. Jedním z jeho velkých fanoušků je například britský hudebník a taky student bohemistiky Rudi Zygadlo, kterého si můžete pamatovat z narozenin Radia Wave: „Myslím, že Hrabal byl dost ovlivněný Haškem. Dobrý voják Švejk je takový malý chlapík, kterým zmítají dějiny. U Hrabala je Jan Dítě, který je amorální a projde cestou od chudoby k bohatství a zase zpátky. Na konci knihy je z něj pak ten nejskromnější samotář. Je to tak silná proměna, tak velký charakterový vývoj. Nečetl jsem moc Hrabala, ale domnívám se, že právě tenhle silný charakterový vývoj se v jeho knihách objevuje často. Nejsem dost kvalifikovaný, abych tohle říkal, ale vypadá to, jako by tu byla česká tradice v psaní 20. století za komunistického režimu, která pracovala s humorem a sebeironií, a to daleko víc než třeba v Polsku nebo Rusku. Ale Hrabal, ten pro mě dokázal najít ten správný balanc mezi humorem, absurditou a realismem.“
Dalším milovníkem Hrabala je významný americký překladatel českých autorů Alex Zucker, který má na kontě anglické verze knih Jáchyma Topola nebo Petry Hůlové. Na Hrabalovi se ale hodně naučil: „Obsluhoval jsem anglického krále pro mě byla velmi důležitá kniha. V letech 1990-95 jsem žil v Praze a začínal překládat a tenhle Hrabalův román byla kniha, na které jsem se o překladu učil. Sednul jsem si a přečetl celou knížku v dvojjazyčné verzi, česky a anglicky v překladu Paula Wilsona. Dvojjazyčnou knížku jsem nikdy předtím nečetl. Je to už dvacet let, takže nemůžu říct, že bych si něco konkrétního z téhle zkušenosti pamatoval, ale každý, kdo je čtenář nebo překladatel, vám řekne, jak velký dojem ve vás takové čtení nechá. Nikdy jsem nestudoval překladatelství ani literaturu, takže spoustu jsem se naučil právě na čtení Hrabala slovo od slova a vedle toho Wilsona. Vidět oba texty vedle sebe a sledovat, co Wilson dělá s překladem, na mě mělo obrovský dopad.“
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
