I ženy bez domova milují módu, realizují se v Metráži

„Líbí se mi tady všechno, mám práci, nemusím chodit nikde po ulici. Jsem spokojená, protože mě tu mají všichni rádi a já je taky,“ říká paní Vlasta, která právě v dílně projektu Metráž v pražské Soukenické ulici vyrábí barevný zdobený náramek. Metráž založily před rokem a půl divadelní režisérka a dramaterapeutka Kateřina Jungová a designérka Lucie Kutálková. „Nějakou dobu jsem pracovala v nízkoprahovém klubu pro mladé lidi bez domova, kde jsem dělala dramaterapii a všimla jsem si, že těch holek je tam dost málo a mají docela nevýhodnou pozici v té komunitě. Taky je zajímala móda a všechny se o sebe snažily starat,“ vypráví Kateřina, která se obrátila na svoji kamarádku Lucii, návrhářku a majitelku pražské značky Leeda.

„Napadlo mě, že v módním průmyslu je strašně moc odpadu a spousta zbytků. Nebo alespoň já se je snažím ve své značce Leeda vždycky zpracovávat, co nejvíc to jde,“ doplňuje ji Lucie. Založily spolu pracovní dílnu, ve které se několik žen v těžkých životních situacích schází třikrát do týdne. Pracují zde se zbytky kůží, koženek, látek nebo korálků. Šijí, děrují, lepí. „Z kolekce Leedy děláme redesigny kšand, které se dají nosit jako náramky, dají se připínat na různá oversized trička,“ vyjmenovává Lucie.

Materiály pro Metráž|foto: tiskový servis Metráže

Materiálu ale i tak není dost – spolupracuje proto s dalšími pražskými designéry, ale vyzývá i širokou veřejnost: „Pokud doma má někdo starou bižuterii, látky nebo třeba jednu náušnici z páru, tak nám ji může přinést do obchodu Leedy a my ji přetvoříme v něco krásného,“ směje se. Pokud si nějaká činnost žádá profesionální zpracování, tak to zařídí u svých švadlenek. Výrobky se totiž nabízí na fashion marketech nebo i v kamenných obchodech s českou módou. „Chci, aby všechny věci měly top kvalitu. Začaly jsme prodávat i trička, střihy jsem dělala já. Měly jsme workshop kreslení, takže motivy, které na nich vidíte – zatím jich bylo asi pět, navrhly holky.“ Do řeči jí skočí paní Vlasta, jedna z autorek potisků: „Jak jsem na jedné prodejní akci ta trička balila, tak jsem si říkala ‚Vlastičko, jdeš zase do světa‘. Navrhla jsem tohle, co mám na sobě, a potom ještě jedno.“

Cílem Metráže je i to, aby si pracovnice vyzkoušely nejen výrobu, tedy tu kreativní část, ale i prodej. „Chceme, aby měly i kontakt se zákazníkem, aby si to zabalily, vyplnily paragon a předaly mu to. Je moc hezké, že každý výrobek má svoje jméno, takže často prodávají to, co samy vyrobily…,“ popisuje Jungová. „Některé lidi zajímá slyšet i váš příběh, tam to pak nabere trošku jinou úroveň,“ doplní ji Jinka, která se minulý týden zúčastnila i novinářského workshopu v Českém rozhlase Radiu Wave.

Pražský projekt Metráž pomáhá ženám bez domova a ve svízelné situaci postavit se na vlastní nohy|foto: Hana Biriczová

Nově nabyté znalosti se snaží používat hned. „Naučila jsem se třeba na poslední prodejní akci, že se mají peníze srovnávat podle hodnot. Na benefitu Jako doma jsem potom kolegyně nutila, aby mi je tak předávaly. Byly ze mě trochu hotové, ale já jsem si to tak už v Metráži zažila.“ Jako doma je spřátelená organizace, se kterou má Metráž společné klientky, tedy ženy bez domova. Taky současná odbornice přes finance Metráže Kristýna Ciprová předtím v Jako doma pracovala. S Kateřinou Jungovou i vytipovávala pracovnice. „Dělaly jsme s Kristýnou nějaké nábory, chodily jsme po azylácích,“ popisovala Jungová. „Stává se taky, že holky někoho s sebou přivedou.“ „To je můj případ!“ přihlásila se o slovo do té doby velmi stydlivá paní Marie. „Přišla jsem s Evou, která dělala kuchařku v Jako doma, a tak mě vzala s sebou. Nejdřív jsem pomáhala stěhovat, ale pak jsem zkusila i šít. Nikdy předtím jsem nedržela jehlu v ruce, ale náhodou mi to šlo, tak jsem zůstala.“
Těší se, až bude svůj náramek pošitý korálky prodávat v pražském Mánesu na akci věnované lokálním produktům Lemarket.