Jan Pfeiffer působivě zahájil cyklus uměleckých intervencí

10. červen 2014

„Projekt Intervence je novým výstavní cyklem Galerie hl. města Prahy, který představuje současné umělce. Těm jsem uložila bojový úkol, aby se vyrovnali s prostředím barokního paláce, historického piana nobile. Umělci se jazykem současného umění snaží reagovat na jednotlivé architektonické prvky i na okázalost prostoru. Právě proto se první intervence jmenuje Okázalá abstrakce,” řekla k projektu kurátorka celé akce Sandra Baborovská.

První výstava z cyklu intervencí, jejímž autorem je absolvent Akademie výtvarných umění Jan Pfeiffer, byla zahájena zvukovou performancí s názvem Choreografie. Účastnilo se jí deset performerů - hudebníků, kteří na pokyn autora postupně rozezvučovali kovové pláty posypané jemným pískem.

„Choreografie v tanečním sále je inspirovaná fyzikálním objevem Ernsta Chladniho, který nalezl způsob, jak rozezvučet materiál, jak vibrací přeskupovat sypkou nebo tekutou hmotu. Tato technika se používá například při formování hudebních nástrojů, pracují s ní i urbanisté. Já jsem ji použil v té nejjednodušší, nejpůvodnější podobě a to je technika hraní smyčcem na železnou desku s jemným pískem. Při tomto úkonu vznikne okamžitě obrazec. Pokaždé jiný podle přítlaku a intenzity vibrace. Během akce se seskládával objekt do tvaru pyramidy, inspirované freskou s Olympskými bohy v tanečním sále,” popsal performance Jan Pfeiffer. Její záznam je součástí probíhající výstavy stejně jako pláty s písečnými kresbami, které po ní zůstaly.

03140798.jpeg

Do druhé části výstavy, prostředního křídla paláce, kde bývala původně jídelna, umístil Pfeiffer stůl pokrytý zeleným sametem, kterým odkazuje na zelenou pláň. V tomto díle pracuje s motivem krajiny a jejího formování a vymezování. Na stole leží několik zvláštních kovových objektů vzdáleně se podobajících talířům. Jejich tvary vychází z různých podob reliéfu krajiny vymezené hranicemi. Tato instalace pokračuje v další místnosti, kde běží filmový záznam zachycující hostinu tří generálů, kteří jedí právě z těchto talířů. Jejich hodování se pak podle autora mění v dynamickou hru, ve které se tácy přesouvají a prolínají.

Největším, zároveň ale na první pohled nejméně nápadným Pfeifferovým zásahem do prostoru Colloredo-Mansfeldského paláce, je mříž vetknutá do oblouku v poslední místnosti. Za ní běží projekce, na které takové železné tyče muž ohýbá holýma rukama. Dění na videu i socha v prostoru se vzájemně doplňují a komentují stejný princip.

„Základním klíčem tady byla síla starého muže, který proměňuje linku na oblouk. Ten můžeme vnímat jako zhmotnění nebeské klenby nebo obecně princip vítězného oblouku,” vysvětlil Jan Pfeiffer svoji poslední intervenci, která se jmenuje Některé věci unikají.

03140797.jpeg

Pojítkem celé instalace je používání železného materiálu a jeho proměna. Jan Pfeiffer uplatňuje ve své tvorbě analytický přístup architekta. Všechny práce vznikají v paralelních světech. V reálném prostoru hrají hlavní roli trojrozměrné železné objekty, které jsou ve virtuálním prostoru videí oživovány a naplňovány významem. Vzniká tak velmi působivý a mnohovrstevnatý celek reagující na konkrétní, sám o sobě nesmírně zajímavý prostor.

Po skončení výstavy na konci srpna je v plánu druhý díl z výstavního cyklu, ve kterém bude Adam Vačkář reagovat na baroko a zabývat se tím, co pro nás toto období znamená dnes.

autor: Karolina Ketmanová
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

3x Karel Klostermann

Koupit

Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.