Kam míří slam poetry? K davům, nebo do popelnice?

6. říjen 2014

Před pár lety zažívala slam poetry v České republice boom. Ojedinělý žánr na pomezí performance a literatury, který sdružuje davy lidí toužících po rozervané bránici a katarzi z improvizovaných veršů, se objevoval po celé zemi. Výherci se dostávali do médií a byli obdivovaní podobně jako před sto lety avantgardní básníci. Jak je na tom slam poetry v roce 2014? Patří do literárního sběru, nebo ji boom teprve čeká? Ptali jsme se úřadujícího šampiona slamu Metoděje Constantina i ostříleného pódiového básníka Bohdana Bláhovce.

„Čím déle slam poetry existuje, tím širší má záběr, rozvíjí se do různých forem a technik básnictví. Kouzlo tohohle žánru je v tom, že každý slammer to dělá jinak. Jsou slammeři, kteří si píšou svoje básně, pak jsou tací, co jdou do hlubokých věcí, jiní zase nejradši baví,“ vysvětluje Metoděj Constantine, který se svou impropoezií vymetá kluby po celé republice. Constantine má optimistickou vizi, že slam poetry se bude šířit dál: „Slam se vyvíjí už tím, že se do něj zapojí nový člověk,“ tvrdí Constantine a naráží přitom na základní princip žánru – individualitu a kreativní svobodu, která vychází z improvizace, „navíc se teď budou dělat teamové slamy, což je úplně nový koncept.“ Dalším takovým nápadem, který by žánr improvizované poezie pro davy mohl posunout dál, jsou slamy spojené s hudbou: „18. října na dnu otevřených dveří na Palachově náměstí v Praze budeme dělat workshopy a pak slamovat s Českou filharmonií.“

Kolega Metoděje Constantina Bohdan Bláhovec je jeden z nejzkušenějších slammerů v Česku. Na scéně se pohybuje deset let a jeho pohled na kdysi hodně oblíbený žánr je skeptičtější, než by člověk čekal. Podle něj prožívá slam poetry krizi středního věku nebo hodně chudý důchod: „Slam ještě neumřel, ale rozhodně nezažívá bujarý mládí. Jde o to, že za deset let existence se na scéně pohybují pořád ti stejní lidé. I z tohohle důvodu se snažíme dát dohromady workshopy, abychom virem slam poetry nakazili co možná nejvíc lidí.“

03221940.jpeg

Jak probíhají dílny slam poetry a kdo na ně vůbec chodí? Podle Bláhovce jsou to většinou lidé, kteří píšou nebo mají potřebu se vyjadřovat slovem. „Občas přicházejí s lehkou nápodobou,“ svěřuje se Bláhovec, který na workshopech potkává spoustu epigonů, „odcházejí pak s úplně jinou formou vlastního vyjádření. Myslím, že pod mým vedením mají dílny terapeutické přesahy. Miluju práci s nervozitou – často přicházejí lidé, co se bojí mluvit na veřejnosti. Není nic hezčího, než si na workshopu dovolit být nervózní. Říkám jim – v pohodě, užij si to. Zkus neschovávat, že seš úplně v háji. Vynásob to tisícem a pojď se před náma dobrovolně ztrapnit.“

Možná je to právě terapeutický přesah a možnost objevit něco v sobě, co dává slam poetry možnost udržet se i do budoucna.

autor: Jonáš Zbořil
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...

Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka

hurvinek.jpg

3 x Hurvínkovy příhody

Koupit

„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka