Kniha Recyklované divadlo představuje umění jako urbanistickou intervenci

9. únor 2016

Vedoucí Divadelního oddělení Národního muzea Vojtěch Poláček a kurátor tamní fotografické sbírky Vít Pokorný připravili prvního knižního průvodce ryze současnými divadelními tendencemi – nikoli inscenačními, ale spíš urbanistickými. V knize Recyklované divadlo přináší první pokus o ucelený pohled na divadelní architekturu ovlivněnou ekologií nebo adaptací starých budov.

„Nezacházeli jsme na jiné kontinenty, zůstali jsme v Evropě – a to tak, že jsme šli ze západu na východ. Jsou tak členěny jednotlivé profily. Rešerše jsme sháněli na základě odborného výzkumu, který jsme prováděli v jednotlivých zastoupených zemích. Na základě toho se pak vybíraly uvedené reprezentativní příklady. Konkrétní metoda je třeba nějaká služební cesta do zahraničí, ale vzhledem k tomu, že ty stavby často už neexistují, tak jsme čerpali z rozhovorů s tvůrci o tom, co udělali v minulosti,“ říkají autoři knihy Recyklované divadlo Vít Pokorný a Vojtěch Poláček.

Čtěte také

Při výběru a mapování jednotlivých divadelních aktivit, které významně vstupují do veřejného prostoru, sice porušili geografickou logiku státních hranic, přesto si všimli různých rozdílů mezi „Západem“ a „Východem“, ať společenských, či ryze pragmaticky ekonomických: „Hlavní centra tohoto uvažování jsou Londýn a Berlín – a ten není od Česka zase tak daleko. Co se týče českého prostředí ve srovnání se Západem, nejvíc jsme si povšimli, že tyhle projekty jsou na Západě hojně podporované i z veřejných prostředků, radnicemi a státem. U nás je takových projektů hodně. Co do počtu se můžeme se Západem srovnávat, ale pořád je tady problém s veřejnou podporou. Jako by se veřejná správa bála toho ekologického principu a všech náležitostí,“ dodávají oba autoři, pro které bylo hledání „východní“ analogie k centrům, kde má recyklace a adaptace architektury dlouholetou tradici, spíš obtížnější.

„Byl pro nás velký problém nacházet tam takovéto typické příklady recyklované architektury, jaké jsou na Západě, třeba ve zmíněném Londýně nebo Berlíně. Snažili jsme se nalézt analogie k těmto příkladům. Objevují se v Polsku anebo i zemích bývalé Jugoslávie, jako je Slovinsko, Srbsko nebo Chorvatsko,“ dodávají autoři. Jako příklad uvádí Stanici Žilina-Záriečie, objekt postavený z bas od piva, který vznikl pod dálničním tahem bez kolaudace, a přesto se mu dostává veřejné podpory. Vít Pokorný navíc upozorňuje na naprosto speciální podmínky, které objevili pro ruské prostředí: „Tam je, co se týče recyklace, problém v tom, že soubory opozičně vystupují proti státní moci. Když to vztáhneme na transformace nějakých nedivadelních prostor na divadelní, je zrovna v prostředí Ruska docela častý jev, kdy divadelní soubory musí vzít zavděk sklepem nebo sušárnou.“

03565572.jpeg

„Snažíme se to reflektovat trochu kriticky. Samozřejmě je to dneska už takový marketingový trik s ekologií nebo komunitou. Jsou to populární a spíš vyprázdněná hesla, takže nás trklo do očí, že jsou to mnohdy jenom klamavé obaly, jak získat zájem veřejnosti skrze ‚trendy téma‘. Jedna berlínská architektka nám vyprávěla, že tam dokonce fungují obchody s nábytkem z recyklovaného dřeva, na kterých je ve skutečnosti recyklovaný pouze povrch a zbytek tvoří masiv. Proto jsme se hodně zabývali marketingovou stránkou věci. Ten fenomén trvá na Západě několik desítek let a místy už se dostal do komercionalizované fáze, i když nám to tady připadá jako vrchol progresivního myšlení,“ říká Poláček.

Divadelní aktivity s ekologickým nebo urbanistickým přesahem je ale možné mapovat i podle jiného než geografického klíče. „Samozřejmě jsou tam také souvislosti s politickou tradicí. Jsou země, kde mají tradičně sílu nějaké levicové směry, jako třeba Řecko, kde se to projevuje v nějaké radikalitě umělců. Uvádíme divadlo z Řecka, které hraje bezplatně pro důchodce. Přijde mi, že Němci se zase snaží být navázaní na státní sektor. Mají k němu celkem důvěru, on je i podporuje. Ty jejich projekty mají konstruktivní charakter. Například vymyslí něco pro radnici, kterou mají docela rádi, a ona pak na základě toho, že udělali festival na letišti Tempelhof, se tam rozhodne nestavět developerské projekty,“ uzavírá Vojtěch Poláček.

autor: Martin Macho Macháček
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

3x Karel Klostermann

Koupit

Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.