Kočovníci propojují zinovou kulturu ve sdíleném archivu
Kolektiv Zines of the Zone si dává za cíl systematicky vyhledávat a sbírat autorské fotoknihy a vizuální ziny vydané v omezeném nákladu, které často zůstávají ukryty pod komunitní rouškou. Od ledna do července křižují Evropu v dodávce a vytvářejí tak putovní knihovnu. 9. dubna se zastavili i v pražské Fotograf Gallery, aby prozkoumali lokální scénu.
V červnu roku 2012 Julie s Guillaumem dokončili studium fotografie na různých školách ve Francii. Oba se tou dobou už dlouho pohybovali mezi lidmi, kteří produkovali ziny nebo autorské fotoknihy, a i oni sami pár vizuálních publikací udělali.
Guillaume se ve své diplomové práci zabýval hnutím samizdatu ve fotografii. „Hodně jsme o zinové kultuře mluvili, zkoumali tento rostoucí trend a uvědomili si, že nám tu něco chybí – nějaký archiv pro takové publikace, protože vycházejí ve velice nízkém nákladu. Začali jsme ten nápad rozvíjet. Chtěli jsme, aby byl archiv mobilní, abychom nedřepěli na jednom místě, a tak se to mohlo dostat k co nejvíc lidem, kteří třeba o zinech tolik neví,“ vzpomíná na počátky projektu Zines of the Zone Julie před pražskou Fotograf Gallery. Pak se oba usadili v Nantes, kde se potkali ještě s Basilem, který studoval výtvarné umění na tamní vyhlášené univerzitě. Společně založili asociaci Mutinerie a začali nápad pod názvem Zines of the Zone rozvíjet. Postupně se přidávali další nadšenci, kteří chtěli pomáhat.
Za podpory grantu od města Nantes získaného díky univerzitě a peněz z programu Evropské komise vyrazili v dodávce po padesáti evropských městech. Za pomoci podobně smýšlejících lidí zkoumají lokální scény a rozšiřují tak archiv, pokud autoři výtisk věnují. Zajímají je na vlastní náklad vydané fotoziny, fanziny s výraznou vizuální stránkou, fotoknihy nebo jakýkoliv jiný tištěný materiál týkající se fotografie. Na formě nezáleží, a protože vnímání zinů a podobných tiskovin je velmi subjektivní, každý před poskytnutím svého výtisku vyplní formulář, ve kterém svou publikaci specifikuje.
Zastávka v pražské Fotograf Gallery, která značila přesně polovinu jejich výpravy, byla podle slov Julie jednou z nejproduktivnějších. K vidění byly publikace od známějších jmen jako Adama Holého nebo Viktora Kopásze, časopis Komfort, ale také ziny vycházející z lokální punkové scény – třeba Sladké dřevo / Kill the Saxophonky Václava Tvarůžky nebo dokument každodennosti Petra Hlaváčka History Feed ve větším formátu A3.
Archiv Zines of the Zone v současnosti čítá 500 titulů, ke konci se ale očekává až 1000 kusů. K těm nejzajímavějším prozatím patří dlouhá fotografická sekvence zdi s graffiti motivem vlepená na falešném negativu, fotozin dokumentující ukrajinský Majdan nebo zin hardcore skejtové komunity ze slovinské Postojny – Boldrider s kusy kartonu jako obálkou.
„Grafické ziny jsou velice významné od 70. a 80. let, ale fenomén fotozinu začal sílit až od okolo roku 2005 u skejťáků v Americe. Začali tisknout publikace o jejich životním stylu, holkách, street skateboardingu, sexu a drogách,“ popisuje Julie impuls pro novou vlnu. Za průkopníky považuje legendárního skejťáka a umělce Eda Templetona nebo Ariho Marcopouluse, který byl také napojený na skejtovou komunitu. Ti začali ziny sdílet na webových blozích a internet tak podle Julie rozvoj novodobého samizdatu trochu paradoxně podpořil: „Pomohlo to hodně dalším lidem, protože jim ukázali, jak je jednoduché tvořit. Řekli si: ‚Tak jo, udělám taky zin.‘ Hodně rychle to nabralo obrátky. Na internetu jsou blogy a stránky, které sdílí nově vycházející ziny. Je to téměř jeden denně. Sledovali jsme to a chtěli jsme najít způsob, jak je sdílet fyzicky. Můžete je sice vidět na internetu, ale tam si je prostě neprohlédnete.“
V překladu znamená název asociace zaštiťující Zines of the Zone vzpouru. V kontextu digitální doby se to dá brát jako vzpoura proti všudypřítomnému odhmotnění a kódovacímu číselnému jazyku, kdy alespoň tentokrát vyhrává fascinace tištěným médiem.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
