Komiks Ségry je lék na protivnou rodinnou dovolenou. Pro všechny účastníky zájezdu
Američanka Raina Telgemeierová se na globální komiksové scéně prosadila v loňském roce s nečekaně půvabnou knihou Úsměv, autobiografickou sondou do otravného světa puberty, který se stane nesnesitelným ve chvíli, kdy si Raina vyrazí dva přední zuby. Úspěšnému komiksu se krom jiného povedlo do světa bublin a panelů přivést zcela nové publikum: dospívající dívky. Aktuální počin Telgemeierové ale rozhodně není čtení jenom pro holky. Ségry totiž nejsou jen příběh o sourozeneckých šarvátkách, ale i vtipné a překvapivě pozorné vyprávění o rodině, kde nikdo není bez chyby.
Telgemeierovi se vydávají na ambiciózní výlet na trase San Francisco – Denver a zase zpátky, aby navštívili širší rodinu, v čemž nechybí špetka ironie. Za okny pálí nevadské slunce nebo se za nimi tyčí majestátní coloradské hory, uvnitř rodinné dodávky je každopádně na umření. Puberťačka Raina se snaží utéct do světa hudby z walkmanu, její sestra Amara si uraženě čmárá. Na přední sedačce ječí šestiletý Will a pekelné rodinné soukolí řídí matka, oscilující mezi zoufalstvím a touhou držet rodinu pohromadě, ba co víc, zažít s ní něco hezkého. A někde pod sedačkou se schovává had.
Ze stísněného prostoru malého Volkswagenu (jiné auto si pro rodinný road trip člověk ani nedovede představit) Telgemeierová pravidelně vystupuje pomocí flashbacků, v knize vtipně označených nažloutlými stranami. V nich se čtenář vrátí třeba do bodu, kdy Raina své rodiče přemlouvá, aby jí udělali sestřičku, se kterou by si mohla hrát. Radost po jejím narození ale zmizí hned ve chvíli, kdy Raina zjistí, že se sestra nebude jmenovat Dana – aby se to rýmovalo –, ale Amara. „V latině to znamená milovaná, ale taky hořká,“ vysvětluje Raině její otec, který ještě netuší, že s matkou vytvořili živoucí nomen omen. Amara trpí nepochopitelnými záchvaty vzteku, které její rodina pozoruje s lehce vyděšeným výrazem ve tváři a s tichou bezradností.
Na Ségrách je nejsympatičtější právě ona bezradnost. Telgemeierová se nesnaží didaktizovat, zjednodušovat, ale ani vysvětlovat příčiny rodinných šarvátek. Ví, že jsou často bolestně nepochopitelné, opředené malichernostmi a hlavně, naprosto nevyhnutelné. V Ségrách se jim neumí vyhnout ani dospělí, kteří svoje hádky schovávají za výměny názorů. Všímají si toho i Raina s Amarou: „Právě jsi strávila týden hádkama se svýma sourozencema!“ Matka samozřejmě pro vlastní roztržky se svými sourozenci nemá vysvětlení a od místa řidiče je slyšet pouze provinilé ticho.
Ségry jsou přes svůj zdánlivě naivní pohled až překvapivě vyzrálá sonda do bláznivého světa rodiny. Do světa, kde přes všechnu snahu vládne chaos, kde se páchají malé genocidy na domácí zvířátka, děti i dospělí mají stejně vážné i malicherné důvody ke vzteku, vedrem počínaje, prasklou pneumatikou nebo pocitem neoblíbenosti konče. Důležité je, že Telgemeierová dokáže s minimem prostředků a ve zkratce vystihnout i tiše probublávající podtón vřelosti, kterou k sobě členové rodiny cítí. I když to někdy sami netuší. Uvědomují si to, až když opravdu poslouchají toho druhého. Když sundají sluchátka, odloží čmárátka, nebo se přestanou brát tak vážně.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
