Krycí jméno unylý S.T.R.E.J.D.A.

Prakticky bohužel výše napsané neplatí. Film Guye Ritchieho vychází ze seriálové předlohy z 60. let a zcela v souladu s jeho aktuální tvorbou překládá dobovou estetiku do dravého filmového jazyka, který je plný efektních kamerových jízd/úhlů, plynulých střihových kompozic, rozdělených obrazovek a vypravěčských kudrlinek. Zkrátka žádná velká změna oproti předchozím Ritchieho blockbusterům, v nichž si Brit vzal na paškál Sherlocka Holmese a jeho detektivní genialitu přetavil ve vysokooktanovou zábavu ve stylu akčního „buddy movie“.

V případě „Strejdy“ se nicméně zdá, že Ritchiemu dochází palivo. Tradičně květnatý a těkavý styl se tentokrát tluče s plynulostí vyprávění, spíše jednotlivé epizody natahuje a obírá o potřebné napětí i rytmus. Pochybné skrývání informací, které si divák snadno odvodí (a za minutu se je stejně v retrospektivě dozví), nefunkční citace klasiků (leoneovské detaily očí), nekoncepční těkání mezi realismem a absurditou, pochybně načasované pointy, příliš banální a plochý příběh – přes několik momentů, kdy k sobě padne fotogeničnost kulis studenoválečné Evropy a moderní drive kamery, působí Krycí jméno U.N.C.L.E. jako sportovní kára, které někdo záludně implantoval motor Trabanta.

Lví podíl na drhnoucím soukolí má herecké obsazení. Pokud před časem Ritchiemu skvěle vyšlo spojení zhýralého excentrika Roberta Downeyho Jr. s usedlejším herectvím Juda Lawa, jeho nová dvojice na plátně nevykřeše ani jiskřičku. Voskový Henry Cavill coby nezničitelný agent-lupič Napoleon Solo volí panákovité herectví, které evokuje zlaté časy Rogera Moora, ale zoufale mu chybí jemný nadhled a cit pro detail, který postavu zavčas shodí. Armie Hammer snaživě nadřel těžkotonážní ruský akcent, ale tím jeho sovětská mašina Ilja Kurjakin také končí. Kolegové z donucení si tak na plátně strojově vyměňují hlášky a to nejlepší, co se o nich dá říct, je, že dobře vypadají. Nejlépe ze srovnání vychází dánská kráska Alicia Vikander, která dovede i v druhém plánu předvést skvělý gag.

Přes barážovou palbu kritických připomínek přesto nechci „Strejdu“ navěky posílat do špionážního gulagu. Navzdory unylosti je to fotogenický a hezky ozvučený film, který v několika momentech (např. v expozici) jasně ukáže, že mohl být skutečně dobrý – kdyby věděl, čím chce vlastně být. V této podobě nejde ani o důslednou poctu první vlně bondovek (byť právě k jejich tónu má film blízko), ani svatokrádežnou modernizaci ve stylu Vaughnova Kingsmana.

Už vůbec nejde o vzrušující kombinaci respektování a rozkladu žánrových pravidel, kterou v posledních filmech předvádí Quentin Tarantino. Ritchieho unylý „Strejda“ prostě obývá šedou zónu nikoho. Když se film vytasí se závěrečným cliffhangerem a lákačkou na druhý díl, dostaví se podivná pachuť rozpaků. Vlastně by mě to mělo těšit a zajímat, jenže jednička nenabízí skoro žádný argument proč. Všechno atraktivní tu sice tak či onak je přítomno, jen to dohromady nefunguje.

Krycí jméno U.N.C.L.E. tak zřejmě poslouží jako výstřední kabinet retro kuriozit, na který se rychle zapomene. Obzvlášť v době, kdy filmy jako Skyfall či M:I V dokážou být autenticky retro, chytré i dynamické.

Hodnocení: 60 %
Krycí jméno U.N.C.L.E. (The Man from U.N.C.L.E.)
Guy Ritchie, USA, 2015, 116 minut