Kubíčkovo dobývání vesmíru formálních možností

24. červen 2014

Retrospektiva Jana Kubíčka přinesla první reprezentativní přehled umělcovy tvorby u nás. Rozsáhlá expozice zahrnuje vrcholná díla Kubíčkovy konstruktivní malby, ale i trojrozměrné objekty a fotografie nebo rané práce poznamenané informelem 50. let. Nabízí tak ucelený pohled na Kubíčkovo dílo, které se dosud těšilo většímu zájmu spíš v zahraničí.

„Městský folklor a jeho výraz, tvary novodobé civilizace a zvlášť barevná vizuální složka, to byly zprvu podněty ještě k sémantické malbě. Jsem z generace, která nemůže překlenout problémy skokem. Zdržuje mne to, ale je pro mne nutné tyto věci namalovat, abych si připravil zcela logicky cestu dál. Potom už je možné jen jediné – geometrie, nové vzkříšení barevné škály (dosud bohužel ještě expresivní) a pokusy o obraz – tvar, konkrétní malbu,“ může si přečíst divák slova Jana Kubíčka na jedné ze stěn Galerie hlavního města Prahy na Mariánském náměstí. Tento i další citáty umělce, kterými je uvozená celá výstava, velmi dobře vystihuje Kubíčkův důsledný přístup k práci.

Retrospektiva vznikala pod kurátorským dohledem dvojice tvořené odborníkem na české konstruktivní tendence Pavlem Kappelem a Kubíčkovým dlouholetým přítelem a propagátorem českého umění v Německu Hansem-Peterem Riesem. Podařilo se na ní dobře zachytit vývoj umělce se vším postupným ohledáváním a nacházením, které vykrystalizovalo v precizní styl.

Expozice je dost rozsáhlá a zaplňuje velkorysé prostory posledního patra Městské knihovny beze zbytku. Na první pohled působí poměrně nahuštěně, je ovšem vystavěná logicky a přehledně, a přestože její návštěva zabere dost času, stojí rozhodně za to žádnou část nevynechat. Velké množství děl v prostoru rezonuje s Kubíčkovým způsobem tvorby, která se odvíjela v sériích, v nichž varioval a rozvíjel určitá témata.

03151415.jpeg

Právě v mnohosti vystavených prací dobře vyniká jeho až vědecký přístup, jehož příznakem jsou i z matematiky a fyziky vycházející názvy děl. O některých obrazech také mluví Kubíček jako o fázích, čímž trefně akcentuje význam času, který v jeho pracích hraje důležitou roli, zvlášť pokud se jedná o kompozice složené z několika pláten. V nich často rozpracovává určitý proces, jehož odhalení není ale patrné na první pohled a vyžaduje chvíli soustředěné pozornosti. Kubíček v takovém případě mluví o rozšířené komunikaci – obrazy komunikují nejen s divákem, ale také mezi sebou navzájem.

Z nejstarších prací jsou na výstavě zahrnuty informelní malby z konce 50. let, do kterých v následujícím lettristickém období začal zapracovávat domovní značky i jednotlivá osamocená písmena. Formální zájem o jejich tvary pak přetrval i do pozdější konstruktivistické fáze Kubíčkovy tvorby, kde se stávaly součástí promyšlených kompozic obrazů i trojrozměrných objektů. Ty Jan Kubíček vyráběl od konce 60. let za použití plexiskla, novoduru nebo oceli a jsou na výstavě také zastoupené.

Zajímavé postavení zaujímá v Kubíčkově díle fotografie. Asi nejpozoruhodnější fotografický soubor vystavený v rámci umělcovy retrospektivy je věnovaný plakátovacím plochám s nejrůznějšími částečně strhanými oznámeními a pozvánkami. Tvoří zajímavou paralelu k autorovu zájmu o písmo z městského prostředí v malbě. V menších prostorách galerie jsou vystaveny také některé z Kubíčkových pokusů s fotogramy nebo drobnější kresebné práce.

Na výstavě nechybí ani nejznámější série obrazů, v nichž se Kubíček zaobírá tématem kruhu a možnostmi jeho dělení. Jak píší kurátoři výstavy v úvodním textu, probuzením vlastního zájmu o zkoumání tohoto principu si malíř pro sebe „dobyl takřka nekonečný kosmos formálních možností, které vytvořily vzájemně propojený kánon“. Z retrospektivy Jana Kubíčka v Galerii hlavního města je cítit nesmírné zaujetí, které pro objevování onoho kosmu pociťoval. Její návštěva je trochu jako nahlédnutí do laboratoře vědce, jehož pokusy ve vás vzbuzují posvátnou úctu.

03151416.jpeg

Při příležitosti retrospektivy vyšla také rozsáhlá monografie v nakladatelství Kant, ve které je prostor věnovaný mimo jiné i Kubíčkově ilustrátorské tvorbě, na kterou se na výstavě nedostalo.
Výstavu můžete navštívit do 10. srpna.

autor: Karolina Ketmanová
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.