Kultivované Tiché srdce se umí smrti i zasmát
V posledních letech velmi produktivní a žánrově nestálý veterán dánského filmu Bille August se připomíná klasickým severským rodinným dramatem o smrti a smíření.
Na izolované dánské venkovské sídlo se sjíždí lidé na slavnost, jejíž atmosféra je od počátku očividně velmi ponurá. Tři generace jedné rodiny se schází v předvečer dne, kdy se smrtelně nemocná matka rodu Esther rozhodne ukončit život asistovanou sebevraždou. Plynoucí čas, který Bille August neustále zdůrazňuje tikáním a všudypřítomnými ciferníky hodin, odhaluje staré rány, spory a sílící pochyby nad morálností takového aktu.
Expozice Tichého srdce plíživě skličující atmosférou a zdánlivě neutrálními dialogy, v nichž se ale neustále objevují konfliktní témata, evokuje bergmanovskou tradici. Konec konců právě k ní odkazuje zvolená forma, tlumené a výtvarné svícení, práce s detaily tváří i větrnou krajinou, která odráží smutek a nejistotu aktérů. Film nicméně dovede překvapivě měnit tón a k závažným tématům zaujmout osvěžující odstup.
Scénář Christiana Torpeho akcentuje především konflikt dvou velmi odlišných Estheřiných dcer – přísné, spořádané a chladné Heidi a depresivní, labilní a empatické Sanne. V usedlém blahobytu rodinného sídla se nicméně střetává celá řada menších i větších konfliktů různorodých charakterů, které vyplouvají na povrch ve chvílích, kdy se všichni zoufale snaží vyhnout nevyhnutelnému – Estheřině umírání. Namísto vyhroceného dramatu a depresivní atmosféry ale prostředek filmu nečekaně přechází do černé komedie, kterou táhne výtečný „vetřelec“ na rodinné sešlosti Dennis (Pilou Asbæk), jehož pubertální úniky k lehce nepatřičným vtipům a hulení nakonec nakazí celou rodinu.
Tiché srdce tak oproti původním očekáváním exceluje zdravě ironickým nadhledem a výtečným výkonem Ghity Nørby, jejíž umírající stará žena se bouří ponurým představám svých blízkých. Smrt se mění v přirozeného společníka u rodinného stolu, kde místo kožených promluv koluje joint. Záchvěv dobré nálady ze střední části filmu pochopitelně postupně přechází zpět k dramatu, ke stupňujícím se pochybnostem, zneklidňujícím tajemstvím i (sebe)obviňování obou sester.
Bohužel vrstvící se dialogy a emoce působí s blížícím se koncem (a zvratem) trochu těžkopádně, podobně jako mechanicky se opakující motiv tikajících hodin. Tiché srdce se v těchto chvílích bije až příliš překotně a vytrácí se z něj onen příjemně civilní nádech, který dokáže vyvést z míry mnohem spíš než celkem didakticky vypointovaný konflikt Sanne a Heidi. I přes několik prudce vtipných momentů nakonec Bille August váže svůj příběh o smrti a smíření do podobně kožených desek filmového akademismu jako Michael Haneke v Lásce.
To nic nemění na tom, že suverénní vítěz letošních dánských filmových cen Bodil poctivě naplňuje všechny představy o kultivovaném severském dramatu klasického střihu.
Hodnocení: 70 %
Tiché srdce (Stille hjerte)
Bille August, Dánsko, 2014, 97 minut
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
