Lavi, génius i dylina. Fotbalový Vyšehrad je seriál, který kouše
Když se Češi sejdou v hospodě, nejčastěji se prý baví o politice a o fotbale. Každý k nim má co říct a většinou zavdají důvod si zanadávat. Po úspěchu Kanceláře Blaník, travestující politický bulvár, přichází internetový komediální seriál Vyšehrad, vybírající „to nejhorší z českého fotbalu“. A po dvou dílech to vypadá, že tým kolem hlavního hrdiny Juliuse Lavického by v této sezóně mohl u diváků skórovat.
Jestliže se ale humor Kanceláře Blaník zakládá na satirickém „výkladu“ aktuálních politických událostí, fotbalový Vyšehrad na to jde trochu z jiné strany. Pořad z produkce internetové televize Obbod TV v ústřední postavě Juliuse Lavického, řečeného Lavi, stvořil monstrum, které v sobě koncentruje snad všechny negativní stereotypy spojované (nejen) s českým fotbalem.
Valí se jak lavina
Lavi je mladý, talentovaný fotbalista, který postrádá jakékoli stopové prvky sebereflexe a sebekontroly. Sebevědomí má ale na rozdávání. Nepřekvapuje tedy, že jednoho dne z rychlodráhy úspěchu vyletí. Kandidát reprezentace a opora klubu Lavický je odejit ze Sparty pro setrvalé porušování životosprávy a klubové i společenské morálky. Stává se z něj v českém fotbale „persona non grata“. Zoufalý hráčův agent už nenachází jiné východisko než sehnat mu angažmá ve třetiligovém Slavoji Vyšehrad. A tímto momentem děj seriálu vlastně začíná.
Očekávaná zápletka se pak bude nejspíš točit kolem toho, jestli Lavi ustojí pád do nekonečných hlubin ponížení, nebo se jeho gumová hlava po dopadu odrazí od země znovu k netušeným výšinám pitomosti. Jednou z nejzábavnějších otázek zůstává, kam až si autor námětu, režisér a představitel hlavní role v jedné osobě Jakub Štáfek troufne v rámci satiry zajít. Herecká účast známých osobností českého fotbalu, ať už jde o hráče, nebo třeba komentátory ČT, tomu všemu dodává na peprnosti.
Jak se dělá Blaník a Lavi
S webem 2.0 evidentně přišla hospoda přes obrazovky počítačů až k nám domů. A to nejen v podobě nekonečných diskusí pod články na Novinkách. Kreativně lidovou tematiku zpracovávají internetové seriály a zdá se, že jde o spojení více než plodné, které přeje satiře. Je třeba jen naslouchat hlasu virtuálního výčepu a ze získaného materiálu tvořit novodobou, absurdní mytologii.
K tomu, aby vznikl Tonda Blaník, bylo potřeba jen málo. Oblíbená konspirační teorie, rozšířená mezi řádky replik internetových diskutérů, totiž předpokládá, že existují muži v pozadí vládnoucí takřka neomezenou mocí a řídící politiku, byznys, společnost. Tvůrcům Kancelář Blaník proto jen stačilo dát takové předpokládané postavě tvář a přiléhavé backstory. Autoři Vyšehradu rovnou přiznávají, že Laviho nevlastními duchovními otci jsou průšvihoví hráči jako Limberský, Fenin, Řepka, Balotelli… Dál si doplňte dle libosti.
Vyšehrad je jiná liga než Okresní přebor
V případě Vyšehradu se samozřejmě nabízí srovnání s Okresním přeborem, nejen pro podobné téma, ale i proto, že od druhého dílu rozšířil jeho scenáristický tým Petr Kolečko, jeden z autorů úspěšného nováckého seriálu. Oba seriály si utahují z fotbalistů, z jejich jednosměrného fanatismu, omezenosti, myšlenkové malosti. Ale tam, kde Okresní přebor rozehrává svá pozvolná formanovská minidramata, kdy se smějeme i stydíme pro to, co vidíme, tvůrci Vyšehradu ještě víc tlačí na pilu. Seriál se na nás totiž valí z neosobních, nezměrných prostranství internetu. Lavi není Ferda od vedle, který nám tak připomíná Jirku Luňáka z televize, Laviho známe z rubrik bulváru, ostudných fotbalových kauz, namistrovaných veřejných prohlášení a ještě to vše ani „absolutně nesouhlasí“, jako Ujfalušimu.
Baví i děsí zároveň
A právě tady se dostáváme do sousedství Kanceláře Blaník. Oba seriály totiž pracují s hospodskou zkratkou. Mediálnímu obrazu dávají fikční život. Baví nás i děsí zároveň. Úlevný smích přichází s vědomím, že celý onen mediální obraz a často i samotná realita jsou vlastně neskutečně absurdní. Úzkost následuje hned vzápětí, když začneme přemýšlet, o jak velkou nadsázku tu vlastně jde. Kancelář Blaník i Vyšehrad se navíc zdařile včleňují do toku internetových informací a pracují s imitací výstupů zpravodajských portálů, sociálních sítí, serverů jako YouTube. Tím nejen ztěžují orientaci nepoučenému divákovi, ale primárně oslovují právě už internetové publikum, navyklé na multimediální charakter informační sítě.
Popularita obou výše zmiňovaných seriálů (u Blaníku to víme už jistě, Vyšehrad má zatím dobře rozehranou sezónu) se jistě zakládá na tom, že umně zpracovávají lidová témata s bulvární brizancí (jak by asi řekl Franz Straka). Svou roli jistě hraje i vyhrocený humor, kdy se pro sprosté slovo a urážku nejde daleko a stvrzují se obecné představy o zákulisí české politiky/fotbalu jako zdevastovaného terénu, na kterém hrají v lepším v případě dost vyšinutí hráči. Internet totiž přináší tvůrcům seriálu zjevně nejen větší svobodu, ale jeví se i jako lepší scéna pro satiru pracující s krajní nadsázkou a oživováním rozšířených stereotypů. Dobrá satira totiž musí kousat, nestačí, když jen štěká na Měsíc.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
