Léčba parodií. Švédský seriál Fallet si utahuje z populárních severských krimi

Švédská kriminálka Fallet (v češtině Případ) nemůže začínat příznačněji – totiž mysteriozní vraždou. Policistku Sophii Borg to ale zrovna moc netrápí, protože je na stopě vrahovi Olofa Palmeho. Tedy zcela konkrétně podrážka její boty právě drtí pedál plynu pří automobilové honičce se zločincem. Není ovšem sama, k soumezí 3 skandinávských států se blíží i její finští a norští kolegové. Zní to povědomě? To doufám.

Trademarkové stereotypy

Kriminální parodie už z povahy věci přicházejí o to hlavní – o opravdu napínavou detektivní zápletku. Ať už vezmete Růžového pantera, Bláznivou střelu, nebo z těch novějších třeba Jednotku příliš rychlého nasazení, ve všech případech se vyšetřování zločinu mění ve frašku. Parodována je tendence nahrazovat klasickou cestu detektivovy dedukce za různé vnějškové fantastické atrakce. Pravidelně je shazován i status vyšetřovatelů jako bravurních mistrů logiky, případně sympatických dělníků policejní práce, kteří jí obětují všechno.

Fallet si k tomu všemu bere na paškál i trademarkové stereotypy původně severské literární a následně filmové a televizní produkci. Samozřejmě že k mysteriozní vraždě došlo na švédské periferii (tentokrát v městečku Norrbacka), kde se čistě náhodou ze Stockholmu vyslaná specialistka narodila. Vrací se tak (a za trest) na místo, odkud před dlouhou dobou s křivdou uprchla. A protože obětí zločinu je cizinec, připojuje se k vyšetřování i anglický kriminalista. Stejně jako Sophii Borg jej do vzdálených oblastí jeho nadřízení víceméně odklidili. V souhře s místním provinčním policejním oddělením, které se většinou věnuje hlavně krádežím kol, pak utváří opravdu údernou jednotku – nebezpečnou ale často jen sobě.

Hercule Poirot v Midsomeru

Tvůrci seriálu si opravdu dali tu práci a vtěsnali do něj co nejvíce ikonických detailů. Když vezmeme jen již zmiňovanou úvodní pasáž, tak např. dosud nevyřešená vražda Olofa Palmeho je stále bolestivým místem švédské kriminalistiky a odvozeně pochopitelně i kriminální tvorby. Takový Leif GW Persson se vyšetřování jako policista přímo účastnil a později v monumentální trilogii Severské mysterium nabídl i fiktivní, pravdě/podobné vysvětlení. Se seriálem Most, kde je na začátku nalezeno tělo rozpůlené přesně na hranici mezi Švédském a Dánskem, jsme zase získali emblematický příběh ztvárňující intenzivní nadnárodní spolupráce, do nichž severské televize v koprodukcích vstupují.

Osvěžujícím efektem jsou odskoky na britskou seriálovou půdu. Už vstup detektiva Toma Browna do děje spojuje v nepravděpodobné kombinaci prvky dvou velkých seriálových fenoménů – Vražd v Midsomeru a Hercula Poirota. Kriminalista, který vtrhne doprostřed rodinné oslavy venkovské honorace jako z Midsomeru, během pár vteřin naprosto převrátí naladění celé scény. Způsobem, s jakým slavný belgický detektiv v knihovně nad šálkem čaje uzavírá případy, začne obcházet jednotlivé podezřelé a líčit fantasmagorickou síť intrik, lží a zrady, které dle něj vedly až k vraždě.

Nazrál čas na Fallet

Spojování nepravděpodobných motivů z různých oblastí a jejich vysoká frekvence by jako konstitutivní prvky k výstavbě sofistikované parodie vystačily. Tvůrci ovšem věrni tradici – spíš ke škodě věci – většinu postav profilují jako mentálně omezené či zaostalé. Autistický projev Sophie Borg – její fanatická oddanost práci, maskulinita projevu, problémy s hygienou atd. – jsou zřetelným odkazem na Sagu Norén z Mostu a její kolegové z norrbacké policejní stanice připomínají policejní pomatence z Bláznivé střely. Nejpříčetněji – asi i proto, aby se podtrhla výstřednost švédské povahy – pak působí právě postava anglického detektiva. Teda až na to, že vzhledem připomíná Mr. Beana a občas si povídá se svou zesnulou matkou.

Reflexi nejlepších aktuálních seriálů, kontext o stavu současné quality TV i články a rozhovory o českých seriálech najdete tady.

Dá se říci, že seriál typu Fallet přichází ve vhodnou chvíli. Manýrismus v kreacích tvůrců vážně míněných příběhů se totiž začíná sám od sebe měnit v nechtěnou parodii. Loni na podzim měl premiéru švédsko-francouzský seriál Midnight Sun, odehrávající se převážně v oblasti severošvédského hornického města Kiruna. Ústřední policejní duo zde tvoří psychicky labilní Francouzka a stárnoucí švédský gay (oba s neurovnaným rodinným pozadím), kteří jsou při vyšetřování série mysteriozních vražd vystaveni konfrontaci s utlačovanou domorodou sámskou kulturou, bezskrupulózními praktikami nadnárodních korporací a nekonečným polárním dnem.

Soumrak severské krimi?

Jestli ovšem o něčem mimoděk také parodický seriál vypovídá, tak o tom, že neexistuje univerzální formule, podle které by šlo snadno uvařit úspěšný severský kriminální seriál. Ingrediencí je příliš mnoho. Navíc to, o čem si myslíme, že je trestí poetiky tzv. nordic noiru, jsou ve skutečnosti jen vnějškové znaky či doprovodné atrakce. Založené ještě k tomu na stereotypech, které se zahraniční publikum naučilo vnímat jako projev exotiky (mlčenliví detektivové, spotřební design a městská architektura, rozsáhlá neobydlená území a divoká příroda, nehostinné povětrnostní podmínky atd.). V základu opravdu úspěšných seriálů stojí totiž vycizelovaný civilní model kriminálního příběhu (nezřídka policejního procedurálu), často prostředkovaný perspektivou jedné postavy, se kterou se divák postupně sžívá a výrazně identifikuje.

ze seriálu Fallet|foto: Sveriges Television

Z tohoto důvodu také selhávají české pokusy o vnějškovou nápodobu úspěšného modelu, jako Cirkus Bukowski či Případ pro exorcistu. Dílčí neúspěch Falletu pak můžeme zase připsat na vrub zbytečně důslednému naplňování parodických konvencí ustavených výše zmiňovanými slavnějšími vzory. Seriál by se jistě obešel bez některých samoúčelných gagů. Úlevný pocit divákovi přesycenému severskými kriminálkami přinášejí už samotné zběsilé kombinace nesourodých prvků z různých děl, projevující se jak v příběhu, tak v podobě fikčního světa.

Je možné, že soumrak severské krimi se blíží. Uvěříme-li uměnovědným teoriím, fáze parodování osvědčených, oblíbených postupů často signalizuje konec jedné epochy, vnitřní vyčerpání publika i samotných tvůrců. To ovšem neznačí, že by tento lokálně specifický žánr měl zmizet úplně, spíš se dá očekávat, že někteří z invenčnějších autorů upřou svou pozornost a síly jiným směrem. Nabízejí se třeba různé thrillerové variace zohledňující výrazněji politickou a společenskou realitu, jako v případě norských seriálů Okupace, Valkyrien, Frikjent či Nobel.