Let s příliš hladkým přistáním

21. únor 2013

Jedním z velkých příběhů loňského roku je bezesporu návrat hollywoodského klasika ušlechtilých dramat Roberta Zemeckise zpět na pole, kde si před lety vydobyl respekt. Snad tak končí režisérova koketérie s výhradně digitálními světy, která měla přinést revoluci, ale ve skutečnosti vyústila jen v trojici podivných technických experimentů, jejichž čistě virtuální fasády s ubíhajícím časem rychle ztrácejí glanc.

Éra umělohmotného Beowulfa a roztodivných svátečních „motion capture“ pohádek Vánoční koleda a Polární expres přepouští místo dramatickému lidskému příběhu ze současnosti. Zemeckisův aktuální film Let je mainstreamovou meditací o hrdinství, alkoholismu, pravdě, lži a morálce. Vypráví o vyhořelém pilotovi Whipu Whitakerovi, který si před každým letem neopomene dát umrtvujícího panáka a nakopávací lajnu kokainu, přesto se mu v krizovém momentu podaří předvést jeden z nejpozoruhodnějších kousků v historii aviatiky a zachránit bezmála stovku lidských životů.

Hříšný hrdina, který podléhá snad všem myslitelným slabostem, ale v pravé chvíli pevně sevře knipl a koná vzorově svou povinnost – může se zdát, že je zaděláno na další heroizační drama o chlápkovi, co to v životě nemá lehké. Ačkoli se mu bezprostředně poté, co navede porouchané letadlo na přistání, dostane veřejné glorifikace, krevní testy ho usvědčují z intoxikace. A jakkoli byl jeho manévr brilantní, šest lidí zemřelo. Zabití z nedbalosti a doživotní vězení – taková může být odměna za mix ledabylosti a hrdinství.

Jenže Zemeckisův Let nestojí na příběhu postavy, která bojuje za své očištění. Je to zevrubný pohled do očí sebedestrukce. Ačkoli okolnosti kapitánu Whitakerovi postupem času nevídaně nahrávají, on se před kamerou hroutí jako domeček z karet. Co se na začátku filmu může jevit jako rockerská revolta proti pravidlům, se záhy mění v obraz totálního rozkladu osobnosti. Alkoholik, lhář, sebelítostivý manipulativní egoista dokáže na zem dostat neovladatelné letadlo, ale svůj život není schopný vyvést ze střemhlavého pádu.

02832709.jpeg

Let se skládá ze tří rozdílných částí, které všechny prozrazují, že režisér neztratil nic ze své zručnosti, ale zároveň film usvědčují z určité nekoncepčnosti a podbízivosti. Úvodní třetina je bez přehánění strhující – geniálně natočená nehoda výtečně pracuje s gradací napětí a předkamerovým prostorem, Whitakerův pobyt v nemocnici pro změnu provází několik řízných cynických momentů. Gros filmu tvoří převážně konverzační část, která otevírá třináctou komnatu hlavní postavy a z hlediska tempa působí značně ospale.

Ačkoli je Denzel Washington každým coulem přesný jak odulou tváří, tak prázdnýma vodnatýma očima, Let má problém diváka přesvědčit, že se v téhle postavě děje něco víc než jen mechanický propad do prázdna. Whitakerovo běsnění se rychle vyčerpá a film se tak promění v gradující sérii selhání, která však navzdory rozvláčnosti nepostrádají určitou hranu – způsob, jakým letecké odbory manipulují vyšetřování a vypočítavě kryjí očividně selhávajícího pilota, budí naděje, že Let se zakousne do tématu morálky a udržitelných lží hlouběji.

Naděje rozmetá třetí část filmu. Jako by scenárista chtěl dokumentovat staré dobré švejkovské moudro, že každé kázání potřebuje polepšeného hříšníka, přichází v závěru ukázková sebekritika a napravení zbloudilého syna. Všechny instance, které Let drze relativizoval a ironicky shazoval, jsou náhle nedotknutelné. Zemeckis se rozpomíná na osvědčené umění nesnesitelně doslovných happy endů, které dokážou proměnit celý film na výkonný generátor dojetí nad postavou, jež našla pravou cestu navzdory příkořím.

02832708.jpeg

Všechny virtuózní příklady filmařské brilance i anarchistické vpády rastafariánského dealera dobré nálady Johna Goodmana přijdou vniveč. Obrousí se i nepříjemné antihrdinské ostří a Let měkce dosedne na hladkou ranvej očekávání. Škoda že tvůrci neměli odvahu podobně jako Whip Whitaker obrátit svůj stroj v rozhodující chvíli vzhůru nohama a katapultovat publikum z vypolstrovaných sedadel do nejistoty.

Hodnocení: 60 %

Let (Flight)
Robert Zemeckis, USA, 2012, 138 minut

autor: Vít Schmarc
Spustit audio