Levitovat nad střechami Holešovic a číst si. DOX postavil vzducholoď pro všechny knihomoly
Holešovice mají novou dominantu. Nad čtvrtí bývalých továren visí vzducholoď Guliver, pětapadesátitunová konstrukce z oceli a dřeva vybalancovaná na střechách komplexu DOX. Radovat se z ní mohou hlavně eskapističtí milovníci knih nebo pořadatelé autorských čtení. Z původní myšlenky Leoše Válka a Martina Rajniše narušit ostré hrany továrního komplexu se totiž stalo místo, ve kterém by se mohl koncentrovat jinak roztroušený literární provoz.
„Tak tohle je Guliver, historicky první vzducholoď, která kdy přistála v Praze,“ představuje novou holešovickou atrakci kurátorka DOXu Michaela Šilpochová. Vnitřek Guliveru působí jako výřez amfiteátru nebo minimalisticky zařízený kostel, jehož žebrovím proniká vzdálený šum města. V otevírací době galerie si sem můžete přijít číst, poslechnout si přednes oblíbeného autora nebo prozkoumat jinou perspektivu tématu, které právě probádávají umělci z výstavních síní přímo pod vámi. A když zvednete oči od knihy, nabídne se vám navíc nová perspektiva čtvrti plné zamčených dvorů a nikam nevedoucích vleček.
„Naše projekty se začínají přelévat do jiných disciplín. Už když je představujeme, potřebujeme dělat rešerše, načítat spoustu věcí. Literatura je dlouhodobě naše láska. Jeden z našich posledních výstavních projektů, Skvělý nový svět, byl inspirovaný třemi dystopickými knihami,“ vysvětluje Michaela, podle níž se v Česku ještě pořád dodržuje tradice oddělování uměleckých disciplín. Ambicí DOXu je naopak disciplíny propojovat, právě k tomu by měl posloužit i Guliver, ať už diskuzí, která bude prohlubovat témata z výstavních sálů, nebo představením primární literatury, která výtvarníky inspirovala.
Někdo to udělat musí
Autoři Guliveru si možná ani neuvědomují, že zatímco pro DOX je vzducholoď jakousi poetickou extenzí, pro český literární provoz jde o hodně štědrý dar. „Dlouhodobě se mluví o tom, že pro literaturu není žádné pořádné místo. Suplují to malé prostory, jako je třeba Café Fra,“ vysvětluje Jan Němec, jeden ze zakládajících autorů Asociace spisovatelů. Knihovny a kavárny jsou bezpochyby dobré prostory, kam chodit zkoumat nové české knihy, ale chybí tu opravdové, reprezentativní literární těžiště.
Ministerstvo kultury se přitom už šest let trápí se vznikem Literárního centra, jehož primárním úkolem nemá být koncentrace literárního života u nás, ale jeho důstojná a důsledná propagace v zahraničí. Měly by se v něm pořádat rezidenční pobyty nebo dávat pozor na to, aby reprezentace na literárních festivalech nedopadla zase ostudně. Na letošním Frankfurtském knižním veletrhu reprezentoval naši literaturu nenápadný stánek s vybledlými letáčky, jejichž autoři nedokázali správně přeložit ani termín literatura pro děti a mládež, jak píše Zdeněk Staszek v komentáři pro H7O.
Literární centrum má k prvnímu lednu příštího roku opravdu konečně vzniknout. V těchto dnech se bude vybírat jeho vedoucí a také narychlo shánět prostor, ve kterém by se centrum mohlo usadit. „Hledáme vhodné prostory, jednáme v rámci příspěvkových organizací v Praze, zatím bližší informace neřeknu, ale určitě budou mít od ledna kde sedět,“ řekla mluvčí Ministerstva kultury Kateřina Kalistová v nedávném rozhovoru pro Lidové noviny.
Vzducholoď Guliver na střeše DOXu se pro návštěvníky otevřela o víkendu a zatím není jasné, jak moc opravdu přispěje literárnímu provozu. Možná zůstane pouhou kuriozitou, místem pro občasné debaty nad výstavami nebo knihami. Naděje, že vzducholoď vynese český literární život o něco výš, tu ale je. Zásluhou výtvarné galerie, nikoli literární instituce.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
