Má být streetart součástí autorského práva?

1. únor 2016

Streetart, jeden z největších výtvarných fenoménů posledního století, původně vznikl v ilegalitě. Už dávno ale nezdobí jen nároží, opuštěné továrny nebo mosty, stejně jako řada jiných uměleckých odvětví v minulosti se streetart zkomercializoval a dostal se do předních galerií. S tím souvisí i problém, který vyvstal v posledních letech – jak pracovat s těmito díly v souvislosti s autorskými právy.

V roce 2012 veřejností zarezonoval případ, který se neslavně zapsal do historie streetartu. Velká Británie se připravovala na oslavy 60 let panování své královny Alžběty II. Přirozeně se ale našli lidé, kterým nejdéle vládnoucí britský monarcha ležel v žaludku. Na severu Londýna se tehdy objevilo dílo kritizující využívání dětských otroků při výrobě oslavných suvenýrů. Styl malby nasvědčoval tomu, že se jedná o další z Banksyho společenských komentářů, streetartová superstar se později k autorství sama přiznala. Mezitím ale majitelé přilehlého obchodu mural odstranili a nabídli do soukromé dražby s absurdním argumentem, že jim ho Banksy věnoval. „Otrocká práce“ byla nakonec vydražena za víc než milion dolarů.

Čtěte také

Tento případ odhalil, jak hluboce neprobádaný je vztah streetartu a autorského práva. Prodej Banksyho muralu stál de facto v přímém rozporu s jeho poselstvím – ačkoli je údajně milionářem, jeho díla mají téměř vždy protikapitalistické vyznění. Kauza ale po čase vyšuměla do ztracena.

Začátkem letošního roku se problematika znovu otevřela, a dokonce ve dvou různých kauzách. Kanadská zpěvačka Kiesza a její label Universal čelí žalobě amerického umělce vystupujícího pod jménem Jamie Hef. V populárním klipu k písni Hideaway se totiž objevilo jeho dílo. Zatímco jiní filmaři mu v minulosti proplatili honorář za poskytnutí licence, tentokrát nedostal ani dolar. Hefovi se také nelíbí, že Kiesza využila jeho streetartovou sérii pouze proto, aby byl videoklip „víc cool“ a získal jí slávu. Ozval se i Joseph Tierney alias Rime. Tomu vadí, že se Kate Perry v květnu objevila na plese Metropolitního muzea umění v šatech, které kopírovaly jeho detroitský mural Oči vandala.

Když budete při čtení českých zákonů přemýšlet nad streetartem, pořádně se vám zamotá hlava. Jen minimum streetartových kousků se objevuje na legálních plochách. A zcela logicky – zde se kvůli omezenému prostoru zvyšuje riziko přemalování. Trestného činu poškození cizí věci se dopustí ten, kdo „ji postříká, pomaluje či popíše barvou nebo jinou látkou“. Zároveň také neexistuje jediný důvod vyčleňovat streetart z autorského zákona, naplňuje podstatu autorského díla ve všech bodech.

Čtěte také

Přesto se ale nedá říct, že by z právního hlediska byla možná situace, kdy by byl „vandal“ plně chráněn autorským zákonem. Pokud se v Česku objeví podobný případ jako v Londýně nebo USA, bude zajímavé sledovat, jak se nakonec vyvine. Představitelé výtvarného směru, který se zrodil v ilegalitě a dodnes na ní z velké části staví, musí počítat s tím, že streetartová díla jsou v rámci práva slepým místem a ještě chvíli budou. Čím víc takových situací ale budou muset soudy řešit, tím dřív dojde k zpřehlednění této problematiky.

autor: Jan Macháček
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

3x Karel Klostermann

Koupit

Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.