Máme svět, jaký si zasloužíme. True Detective pokračuje v expozici rozkladu

První sezona i u nás pozoruhodně úspěšného seriálu často balancovala na hraně kýče či parodie. Hovory fanouška nihilistické filozofie Rusta Cohlea o nicotě, vedené ve vytěžené, obětované krajině jižní Louisiany, však vyvažovaly poznámky nekomplikovaného Martyho Harta. Konfrontace rozdílných detektivů, využití jejich úloh jako nespolehlivých vypravěčů a postupné odhalování sebeklamu jich obou udělaly ze seriálu podívanou, při které si divák nemohl být jistý ničím, až do poměrně konvenčního konce. Nenápadný společenský apel v podobě hnilobných kulis „posledního státu americké federace“, nebo snad jen odmítnutí zvyku točit v těch nejatraktivnějších lokacích, příběh nejen rámoval, ale i prohluboval.

Fiktivní kalifornské městečko Vinci, kde se odehrává druhá sezona, vystavěné podél několikaproudové dálnice s nadúrovňovými křižovatkami, se zdá být shlukem okolí zamořujících továren a také, jak zazní v seriálu, „souvztažností různých zájmů“. „Vinci je město, alespoň to říkají,“ odpovídá svým budoucím kolegům policista Velcoro (Colin Farrell). Zatímco v první sezoně krajinu určuje minulost, ve které zemřela, Vinci drží na dně zkorumpovaná přítomnost.

Na konci prvního dílu se tu ve spektakulárním záběru dokola poletující kamery setkávají pohledy tentokrát tří detektivů. K smrti se upíjejícího Velcora, jemuž před lety zbili a znásilnili manželku, zavázaného za pomstu bývalému gangsterovi (Vince Vaughn). Detektivky Antigony Bezzerides (Rachel McAdams) pocházející z pěti sourozenců, z nichž „dva spáchali sebevraždu a dva pracují v porno průmyslu“, plné nenávisti k otci vedoucímu jakousi hippie komunu a všem mužům, kteří by na ni mohli vztáhnout ruku. Posledním do trojice je válečný veterán Paul Woodrugh (Taylor Kitsch) s napjatými rysy v obličeji, kterého suspendují, když si údajně dopřeje blow job od zfetované herečky výměnou za odpuštění silničního přestupku. Mrtvolou s vypálenýma očima je postava do velké míry ztělesňující samotné Vinci.

Značnou část prvních tří epizod vyplňují často těžkopádné a opakované důkazy o beznadějném stavu všech hlavních postav. (Velcoro do sebe za jeden díl naláme víc panáků než Don Draper z Mad Men za celou sezonu.) Místy se zdá, že si ze vší bezútěšnosti dělá legraci sám autor Nic Pizzolatto – když nechává v potemnělém baru zpívat zpěvačku s podlitýma očima text o prožívání svého „nejméně oblíbeného života“, Velcoro s Bezzerides vyslýchají produkční tým jakéhosi postapokalyptického blockbusteru ve stylu Šíleného Maxe nebo když mladý prostitut škádlí mlčenlivého Woodrugha za to, že před ním hraje to „svoje policejní drama“. Atmosféra čpící destruktivní sexualitou, fetem a rozkladem je tentokrát snad až příliš cool.

Z druhé série seriálu True Detective|foto: HBO

Rozprostřením pavouka případu napříč městem může tentokrát připomenout analytický detektivní seriál The Wire, Pizzolatto ale znovu dává důraz především na prožívání jednotlivých postav. Spíš než analýzou vnitřních mechanismů „města“ se druhý True Detective zdá být spletitým příběhem plným dekadentní fascinace místem (světem), kde nic dobrého není. Sloganem této série je ostatně „Máme svět, jaký si zasloužíme“.

Během prvních tří epizod se trojice detektivů stihne sotva seznámit. Dialogy jsou často protivně doslovné, po scéně Bezzerides a jejího otce má člověk pocit, že ví všechno, co o hlavní ženské postavě může vědět, a není si jistý, jestli chce vědět víc. Společné dialogy s Velcorem a Woodrughem jsou zatím vyčkávacími small talky. Režie Justina Lina a Januse Metz Pedersena působí konvenčněji než meditativní a soustředěné tempo C. J. Fukunagy z první sezony. Občas se jde jen špatně ubránit dojmu, že Pizzolattovy závažné dialogy a sebejisté využívání klišé při budování děje i popisu charakterů vyžadují obzvlášť citlivý režisérský přístup, který tentokrát není tolik znát.

Následující epizody však mohou seriál strhnout nečekanými směry. První tři díly jsou v podstatě velmi dlouhou expozicí, která nejspíš záměrně zadržuje příchod výraznějších dějových zvratů. Po první sezoně se navíc nedá čekat, že by cesta k vyřešení případu mohla vést přímočaře. „Čekáte, že tu věc vyřeším, nebo ne?“ ptá se Velcoro nadřízeného a připomíná tak vyšetřování Harta a Cohlea, při kterém až do konce nebylo jisté, zda má tahle podivná detektivka vůbec skončit prostým uzavřením případu.

Z druhé série seriálu True Detective|foto: HBO

Pro období quality tv by případná slabší popularita druhé sezony seriálu neměla být zásadním zpochybněním, přes všechny výhrady může druhý True Detective skončit minimálně jako důstojný nástupce své výjimečné první série. Nic Pizzolatto jím utvrdil svoji pozici autora, který je zároveň průvodcem seriálového diváka po současných amerických krajinách hnusu.

Čtěte také

True Detective. Season 2. Tonight. It's on! #HBONOW http://t.co/xVZKPUAQYj (US Only) pic.twitter.com/WQ7eJUSfkJ

— App Store (@AppStore) 21. Červen 2015