Mámo, jsme v televizi: Rodinné reality show po česku

Zatímco dříve jsme sledovali skupinu výjimečně vypadajících lidí na nějakém luxusním nebo exotickém místě, v nových reality show už nevidíme nic exkluzivního. Nenahlížíme do života Ozzyho Osbourna nebo Hulka Hogana. Najednou se setkáváme s lidmi, kteří žijí na nižší úrovni než střední třída a kteří se ani nechtějí posunout někam dál. Peníze přitom pro ně nejsou hlavní motivace. Účast v reality show je placená špatně, v některých případech, pokud nevyhrajete, vůbec (Prostřeno).

Podle Kamila Fily se lidé prostě chtějí vidět v televizi, ačkoliv tam nevypadají atraktivně a nedopadne to pro ně dobře. „V návaznosti na sociální sítě obrovsky vzrostla touha po sebeprezentaci. Zároveň se snižuje životní úroveň a lidem stačí poměrně málo k tomu, aby měli pocit, že jejich status stoupl. ‚Byl jsem v televizi‘ je pro ně dost zajímavé na to, aby do toho opakovaně bez další přidané motivace šli.“

Sociolog médií Jaromír Volek se mimo jiné dotkl i problematické etické roviny reality show, ve kterých se pracuje s malými dětmi. „Co si myslet o rodičích, kteří mají dítě v předškolním věku a rozhodnou se, že mu na pár týdnů vymění maminku? Vystaví ho těžkým psychickým situacím, které pro něj nejsou zpracovatelné. Podle mě by se těmito rodinami měla zaobírat jistá instituce, která se věnuje péči o děti.“

Čtěte také

Vedle otázky, kdo a z jakých důvodů vlastně do reality show jde, jsme se bavili i o divácích, pro které celá věc vzniká. Zatímco reality show typu Vila sledovali spíš mladší lidé, rodinné show fungují pro starší generace. Podle průzkumů, které sleduje Jaromír Volek, jsou to často lidé ve věku 50+, spíš maminky než tatínkové, spíš babičky než dědečkové a lidé z nižších středních a nejnižších sociálních vrstev. Ti, kteří se rádi zasmějí nad neštěstím někoho jiného, což jim umožňuje kompenzovat svoje vlastní neuspokojivé životy. Poslechněte si víc v diskusi.