Kultura On Air19. května  2017 v 09:20  

Megalomanie a béčková rutina. Vetřelec: Covenant z balastu Promethea nevybředl

Z filmu Vetřelec: Covenant - Foto:  CinemArt

Z filmu Vetřelec: CovenantFoto:  CinemArt

V prvním Vetřelci Ridleyho Scotta byl tvor, který se vetřel na palubu lodi Nostromo, prostě mimozemská obluda s vystřelovacími čelistmi a kyselinou místo krve, poháněná čistě vražednými instinkty. Něco podobného jako zástupy jiných monster, jež číhala na nebohé kosmonauty v hlubinách vesmíru už ve sci-fi hororech z padesátých let. Další pokračování od Jamese Camerona, Davida Finchera a Jeana-Pierre Jeuneta měnily počet vetřelců a prostředí, ve kterých pořádaly své lovy na nebohé oběti. Pořád ale platilo základní nastavení – vetřelec je obluda z vesmíru, která se prostě ráda zakusuje lidem do lebky. A bylo to dobře.

Nová série prequelů, již odstartoval Ridley Scott filmem Prometheus, byla naopak postavená na tom, že všechny záměrně tajuplné prvky prvního dílu, které původně jen nezávazně lechtaly divákovu imaginaci svou monumentální a hrozivou cizotou, vysvětlí. Prometheus se do tohoto vysvětlování, do nějž zamíchal dänikenovské teorie i biologické mutace, beznadějně zamotal. Nové pokračování Vetřelec: Covenant sice zdánlivě na Promehtea navazuje, ale ve skutečnosti spíš začíná nanovo na mnohem skromnějším a mělčím rybníčku, kde nehrozí, že by se tak snadno utopil. Celou filozoficky přetíženou linii s mimozemskými stvořiteli vyřeší bleskovou genocidou a místo ní nám nabídne mnohem polopatičtější a žánrově čistší vysvětlení – za všechno může pošahaný robot. 

To ale neznamená, že by Covenant byl výrazně povedenější film než Prometheus. Je pravda, že se trochu více krotí v pseudohlubokém blábolení, ale místo něj nás celkem vydatně oblažuje jalovými odkazy na klasické umění, od Wagnera po Byrona, resp. Shelleyho. Co se vyprávění týče, ze začátku dlouho kopíruje prvního Vetřelce – kosmická loď uprostřed své cesty dalekým vesmírem narazí na signál z neznámé planety, vysadí na ni několik členů a brzy zjistí, že to byl hodně špatný nápad. Tentokrát to ale vypadá, jako by Scott natáčel další ze stovek béčkových napodobenin jeho filmu. Veškeré motivace všech postav jsou totiž tak neuvěřitelně naivní a nedotažené, že se zdá, jako by scénář vznikl během několika dní pod patronátem nízkorozpočtových rutinérů, kterým je celkem jedno, jestli jejich film bude dávat smysl, nebo ne. Nejkrystaličtější ukázkou tohohle fušerství je už to, že posádka kosmické lodi vyráží na průzkum neznámé planety bez skafandrů a ještě cestou šťouchá do každé podezřele vypadající houby. 

Z filmu Vetřelec: Covenant - Foto:  CinemArt

Covenant trpí úplně stejnými neduhy jako Prometheus. Na jedné straně je znát extrémně lajdácký přístup k detailům vyprávění, jako jsou motivace postav nebo soudržnost časoprostoru, v němž se děj odehrává. Na druhé je to megalomanská touha dostat do filmu co nejvíc různých motivů a témat. Kolonizace a terraformace cizích planet, prastará mimozemská civilizace, umělá inteligence, genetické experimenty a nakonec i ta stará dobrá obluda rozžvýkávající lidská těla vystřelovacími čelistmi, to všechno se v Prometheovi a Covenantovi vrší přes sebe na čím dál víc beztvarou a nevábnou hromádku. Zatímco Prometheus byl naprostý koncentrát scenáristické nesoudnosti, Covenant spíš střídá nejrutinnější a nejnaivnější schémata hororové sci-fi včetně sprchové sexuální scény, již naruší útok monstra, s bizarními momenty, nad nimiž zůstává rozum stát, jako je lekce hraní na flétnu pro začátečníky, kterou udílí Michael Fassbender Michaelu Fassbenderovi, nebo hádka o to, kdo vlastně napsal báseň Ozymandias. 

Z filmu Vetřelec: Covenant - Foto:  CinemArt

Z filmu Vetřelec: CovenantFoto:  CinemArt

Pokud chceme o Covenantovi tvrdit, že v lecčems připomíná béčkové vykrádačky prvního Vetřelce, pak je třeba dodat, že je to zároveň nejdražší a řemeslně nejpreciznější vykrádačka Vetřelce vůbec. Jediná oblast, ve které tvůrci věnovali mimořádnou pozornost detailům, je výběr lokací a práce s designem. Celkově silný vizuální dojem sice trochu kazí nepřehledně snímané a stříhané akční scény, ale zejména v úvodní pasáži film velmi působivě navazuje na tradici klasické kosmické sci-fi sedmdesátých a osmdesátých let. 

Celkově Scottův nový výlet do vetřelčího univerza ukazuje, že z balastu, kterým tuto vesmírnou ságu pokryl Prometheus, nebude snadné vybřednout. Až dojde k dalšímu rebootu Vetřelce, což se velmi pravděpodobně někdy stane, stihne Promethea, Covenanta a jeho další pokračování, jež Scott už ohlásil, nejspíš podobný osud jako pokračování filmu Planeta opic, vzniklá v sedmdesátých letech. Stanou se slepou vývojovou větví, kterou budou tvůrci nové verze s klidem ignorovat, a většina diváků jim to nebude mít příliš za zlé. 

Hodnocení: 50 % 

Pořad: On Air  |  Stanice: ČRo Radio Wave
Čas vysílání: pondělí-pátek 8:00-18:00 a 19:00-20:00; víkend 8:00-12:00 + 14:00-18:00 + 19:00-20:00  
 

Nové články v rubrice

Sledujte nás

Anketa

 

Další nabídka

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace