Město jako samoobsluha developerů. Do kin vstupuje film Plán

Film, který Tuček posílá do kin před komunálními volbami, se vrací ke konceptu nového územního plánu, na kterém pracoval pražský magistrát za Pavla Béma od roku 2008 – námitky proti němu podalo přes 18 tisíc občanů. Konkrétní podobě původního konceptu a nově pojatého Metropolitního plánu, který město začalo před několika měsíci pozvolna představovat veřejnosti, se téměř nevěnuje. Jeho podstatu jen mlhavě nastíní architekt Roman Koucký, pod jehož dozorem dokument vzniká. Metroplán tak v Tučkově filmu rozhodně nehraje roli symbolu obratu. Dokument není předvolebním rádcem a zdaleka se nedotýká všech témat, která bychom od filmu o územním plánu možná čekali. Především je velmi deziluzivním pokusem o zběžnou analýzu korupčních procesů spojených s kupčením s pozemky.

O propojení lokálních politiků a developerského byznysu nechává mluvit různé strany – architekty, právníky, developery, politiky, aktivisty a další. Nejde o investigativní odhalování, ale spíš o přímočarý popis situace („Všichni, kdo chtěli za Bémovy éry stavět, museli platit.“) a často velmi cenné poznámky, které vznik a fungování korupce ozřejmují.

Architekt Roman Koucký představuje v dokumentu nový Matropolitní plán|foto: Aerofilms

Film se zlehka dotkne případu Nákladového nádraží Žižkov a na pár okamžiků se soustředí na debatu o jeho budoucnosti, ve které jeden ze zástupců Českých drah vysvětluje, že nákladové nádraží vlastně „není žádné hezké nádraží“, že je třeba ho uklízet a starat se o něj a že to něco stojí. Připomíná vršovickou proluku, náplavku, cyklopomník Janu Bouchalovi a několik dalších pražských míst, jejichž příběh vypovídá o fungování pražské lokální politiky a veřejné správy. Ukazuje jednání zastupitelstva na Praze 11 přerušovaná hádkami občanů s politiky o využití obecních pozemků, situace typické pro zasedání lokálních vlád nejen na jihu Prahy i výpovědi opozičních zastupitelů, podle kterých byli v minulosti sledováni a zastrašováni.

Skládanka situací a rozhovorů s mluvícími hlavami je rozhodně maximálně relevantním a alarmujícím komentářem k poměrům v Praze, který se Tučkovi daří dělat vtipným, což mu často usnadňuje zaujatě užvaněný Bém nebo kontrast projevu profesionálních politiků a až legračně uvolněných aktivistů. Několikrát používá téměř parodické postupy, když v pozadí za hovořícím odborníkem nechává hrát absurdně (ne)související obraz. Ani všechny vtipné momenty ale nepomáhají film dostat do tvaru, ve kterém by ho bylo možné celý snadno sledovat.

Fotbal ve vršovické proluce z dokumentu Plán |foto: Aerofilms

plánované debaty k projekcím filmu Plán:
29.9. 20:00, Kino Aero, moderátor Jindřich Šídlo
6.10. 19:00, Dox, moderátor Richard Biegel
9.10. 19:00 Café v Lese , moderátor Adam Gebrian

Přestože padne mnoho velmi zajímavých výpovědí, je těžké se ubránit dojmu, že samotného Tučka fascinovaly natolik, až nebyl schopný se části z nich vzdát. Film se často opakuje, je zdlouhavý a těkavý. Vratká dramaturgie a rezignace na výraznější fokus jedním směrem či výběr silnější jednotící linky může mnoha divákům nejpozději v poslední třetině způsobit problém se soustředěním. Popis jednotlivých případů je načrtnut v hrubých rysech, jednotliví aktéři jsou představeni jen stručně. Obsáhlý dokument tak bude nejvíc fungovat pro už zasvěcené pražské diváky, těžko bude rezonovat mimo publikum, které většinu postav bez problémů pozná jménem.

Čtěte také

Samotný vznik filmu Plán, který chce posilovat veřejnou debatu o Praze, je dobrou zprávou – je stále více těch, kteří se o stav věcí veřejných ve svém sousedství zajímají. Tuček začal před pěti lety natáčet motivovaný rozčarováním z proměn vlastní části města, dokument podle něho podává také vysvětlení toho, proč město okolo nás na sebe často bere nesmyslné podoby. Plán nakonec ale funguje spíš jako podnět k debatě pro ty, kteří už vědí. Ambice díla, které má potenciál komunitu aktivních občanů zvětšovat, si může dělat jen těžko.