MFF Karlovy Vary: Večírek pro cinefily, rockový festival a most mezi východem a západem

27. červen 2016

Tři filmoví publicisté a dva filmoví tvůrci v anketě Radia Wave hodnotili současný význam a stav festivalu v Karlových Varech. Zároveň odpovídali na otázku „Co chcete letos ve Varech vidět?“.

Podle Jindřišky Bláhové z týdeníku Respekt si pořadatelé festivalu v posledních letech uvědomují, že se nedá stavět jen na podstatě festivalu a tradici. „Musí si budovat výraznější profil, musí mít funkci v rámci kinematografie celé Evropy. Myslím, že svoji parketu festival našel logicky a rozumně – být centrem pro středoevropský a východoevropský film, místem, kde se objevuje tento region pro svět.“

Jindřiška Bláhová zmiňuje proměnu oblíbené sekce Horizonty, která znamenala záruku kvality, a tedy i divácký komfort pro lidi, kteří se chtějí zorientovat ve špičce evropského filmu. „Rozdrobilo se to tím, že vznikla malá akce Be2Can, takže ty filmy už nejsou na jednom místě, což dost lidí mrzí. Může to mít ale i pozitivní dopad, třeba v tom, že dramaturgie bude nakonec muset být progresivnější, budou se muset hledat filmy i jinými způsoby, a tak nakonec může vzniknout zajímavější výběr.“

V plánu má vidět například film Toni Erdmann německé režisérky Maren Ade, který zaznamenal velký ohlas v Cannes. „Těším se už proto, že německá komedie má docela špatnou pověst. Režisérka filmu jej navíc považuje za drama, zatímco ostatní ho vnímají jako komedii.“

„Doufám, že letos stihnu aspoň pětadvacet filmů,“ říká Kamil Fila a mluví o své každoroční nervozitě z festivalu, kde se všechno, co chcete vidět, stejně nedá stihnout. „Význam festivalu vzrůstá, je tam sekce Na východ od západu, což je šance pro filmaře z východní Evropy dostat se do té západní. Festival v tomhle ohledu skutečně plní funkci mostu mezi východem a západem,“ souhlasí s Jindřiškou Bláhovou. „Těším se na nového Jarmusche, Dumonta, Xaviera Dolana, Park Chan-wooka, … Zřejmě nejočekávanější bude film Cristiana Mungia Zkouška dospělosti, který v Cannes zářil, ale nevyhrál. Jsem taky zvědavý na bizarnosti, jako je film Švýcarák s Danielem Radcliffem, hraje člověka, který je švýcarský nůž… Líp vysvětlit se to opravdu nedá. Taky se těším na osobní dokument Odpoledne tchajwanského režiséra, ve kterém si se svým dvorním hercem povídá, jak točit filmy, ve kterých se nic neděje. Trvá to v podstatě taky celé odpoledne. Nutí to člověka vypadnout z hektického festivalového tempa a naladit se na mírně zpomalenou meditativní vlnu.“

03381394.jpeg

„Když Vary začneme porovnávat se zahraničními přehlídkami, narazíme na velký rezervy, který by bylo dobrý výrazněji reflektovat ze strany festivalu i třeba novinářů,“ myslí si Antonín Tesař z kulturního čtrnáctideníku A2. „Je to přece jenom přehlídka kategorie A, kam spadá třeba i festival v Cannes. Vary se příliš orientují na domácí kontext, nebuduje se výrazná image, která by jim dělala jméno v zahraničí.“ Tesař kritizuje i oblíbené festivalové znělky, které často vyznívají záměrně dehonestujícím tónem. „Jsou to taková sebemrskačská videa, ve kterých vidíme třeba výherce z minulých ročníků, jak si soškami drtí prášky. Je to trochu jako vzkaz, že ta cena je vlastně k ničemu,“ říká Tesař.

„Když už se v soutěži objeví špičkový jména, většinou tam přijedou s filmy, které jsou takovými oddechovými projekty, loni to byl případ Dietricha Brüggemanna, který předtím v Berlíně soutěžil s filmem Křížová cesta. Ten patřil k tomu úplně nejlepšímu, co se předloni objevilo v kinech. Loni se ale do karlovarské soutěže dostal s filmem Heil, což je taková lidová komedie.“ Podle Tondy Tesaře vystihl Karlovy Vary právě Brüggemann, když ve svém úvodu k filmu řekl, že se v porovnání s prestižním a snobským festivalem v Cannes ve Varech cítí spíš jako na rockovém festivalu.

Tesař doporučuje trojici půlnočních filmů, které jsou jeho osobní libůstkou. „Prvním je Kostěný tomahawk, ve kterém hraje Kurt Russell se stejnými vousy jako v Osmi hrozných, je to mix kanibalského hororu a westernu, něco mezi tím posledním Tarantinem a Hory mají oči. Pak film Mastnej škrtič, který přirovnávají k nechutným snímkům Johna Waterse, což se málokomu povede. Nakonec německá Noční můra, perverzní variace na E.T.ho.“

„Karlovy Vary jsou první větší festival, kde jsem byl, mám ho dost rád. Když ho srovnám s přehlídkami v Berlíně nebo jinde v Evropě, je to jeden z mála festivalů, kde je poměrně jednoduchý se dostat do kinosálu a podívat se na film,“ říká režisér Olmo Omerzu. Jeho dva filmy měly premiéru jinde – Rodinný film uvedl v San Sebastianu, Příliš mladá noc se promítala v Berlíně. Podle režiséra jsou ale Vary pro mladé české autory zásadní událostí. „Loni celému ročníku absolventů z Famu festival docela výrazně pomohl zviditelnit jejich debuty v českém prostoru a dostali i dost zahraničních nabídek od selektorů z jiných festivalů. Je to opravdu fungující platforma, kde se mohou mladí filmaři představovat profesionálům,“ myslí si Omerzu.

02822796.jpeg

Sám ve Varech uvede film v sekci Sedm blízkých setkání spolu s několika dalšími vybranými režiséry, kteří budou pouštět své oblíbené filmy. „Pustím francouzský snímek Otevřená tlama z roku 1974 od Maurice Pialata, je to jeden z filmů, co mě inspirovaly nejvíc, a nikdy jsem ho neviděl na plátně. Pak se taky těším na Jarmusche a pár dalších.“

Podle Viktora Tauše jsou Karlovy Vary v nejlepším stavu, v jakém kdy byly. Režisér seriálu Modré stíny a producent Rudého kapitána bude ve Varech taky uvádět svůj oblíbený film, kterým je Chimes at Midnight Orsona Wellese, který prý Welles považoval za svůj nejlepší snímek. „Vary jsou pro mě fascinující, protože je to festival pro skutečné filmové fanoušky, opravdu se tam chodí na filmy. Většina festivalů je spojena s koprodukčními, marketingovými a dalšími trhy. Vary jsou ale skutečně takový filmový happening, kde se ani velké hvězdy nebojí chodit mezi lidi a povídat si s nimi o filmech, je to příjemná akce pro cinefily.“

Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.