Mimochodem ukazuje umění i těm, co o to nestojí
Těch, kteří se aktivně zajímají o umění – ať už současné, nebo jakékoli jiné –, je u nás opravdu poskrovnu. Fotbalové stadiony vždycky budou plnější než divadla. Je ale chyba předpokládat, že za to může jenom ignorance české populace. Z jisté části sice určitě ano, řada lidí se ale k umění prostě jen nedostane. A to se už rok snaží změnit Galerie Mimochodem, která výstřelky mladých tvůrců nemilosrdně vnutí všem, kteří jen tak procházejí metrem.
Metro je tak trochu neosobní prostor, díra v zemi, do níž vstupujeme jen proto, abychom se co nejrychleji přepravili, kam je třeba. Bez větších obtíží a pokud možno bez kontaktu s ostatními. Podzemními chodbami se denně míhají stovky očí, které se ze všech sil snaží nesetkat se s jinými a zbytečně netěkat po šedých stěnách. Ono taky na těch šedých stěnách není většinou nic k vidění. Pokud tedy zrovna nevystupujete podchodem na Palačák.
Právě tam totiž už rok funguje Galerie Mimochodem pořádající výstavy, které jsou divákovi k dispozici nonstop a opravdu jen tak mimochodem. Tři tehdy ještě studentky UMPRUMky se chytly vcelku náhodné příležitosti vybudovat ze stanice metra přece jen o něco přívětivější místo. „My jsme se k tomu prostoru dostaly přes VŠUP, kde jsme všechny tři studovaly. Já jsem byla na stáži v Ateliéru skla, u asistenta Pavla Karouse. On byl asi před dvěma lety v komisi pro akci Umění v metru, která trvala poměrně krátce, ale měla velkou propagaci. A paní Radka Valentová, co pracovala v kanceláři tady v metru, se mu ozvala, jestli by tady nechtěli taky něco udělat, což už ale bylo passé. Protože byl tehdy hodně vytíženej, tak to přehodil na mě jako na studentku UMPRUMky a já jsem si k tomu přizvala svoje spolužačky a udělaly jsme takovej projekt. Ale zjistily jsme, že ty plochy jsou strašně velký, takže potřebujeme peníze a nemůžeme to dělat úplně punkově. Tak jsme si podaly žádost na Vodafone V pohybu, kde jsme uspěly a získaly jsme peníze na roční provoz galerie,“ říká jedna z kurátorek Štěpánka Holbová.
Jenže rok právě uběhl a Galerie Mimochodem tak znovu začíná bojovat o svou existenci. V žádném případě se ale organizátorky nechtějí předem vzdát. To, že„No, tady je to hodně specifickej prostor. Takže my třeba ani nezadáváme umělcům žádný omezení a necháme je pracovat s tím, co tady je.“ už jednou získaly tenhle unikátní výstavní prostor, totiž samy vidí jako zajímavou příležitost vytvořit něco trochu odlišného od běžných galerií. „Nás na tom baví, že to je netradiční prostor. Kromě toho, že je venku, což už dneska zas tak netradiční není, tak to jsou plochy, a to je samo o sobě vlastně omezující, ale zároveň tam můžou vznikat skvělý věci. A hlavně se nám na tom líbí, že to může vidět každej.“ Právě proto, že jde o dost netypický prostor, je třeba přizpůsobit mu i vystavená díla. Určitě je tedy na místě otázka po podmínkách, které musí umělci splnit, aby mohli v Galerii Mimochodem vystavovat. Štěpánka Holbová k tomu říká: „No, tady je to hodně specifickej prostor. Takže my třeba ani nezadáváme umělcům žádný omezení a necháme je pracovat s tím, co tady je.“
Příležitost teď dostali i dva absolventi Ateliéru skla Pavel Skrott a Lukáš Kalivoda, kteří šedý podchod rozsvítili zlatými záchranářskými fóliemi. Jejich instalace First Aid tak poskytuje první pomoc každému, kdo trpí tím tolikrát zaklínaným denním stereotypem. V první řadě pracovali s tím, že galerie přináší umění lidem, kteří jen tak náhodou prochází kolem. Základní specifikum si dobře uvědomuje i Pavel Skrott. „Pro mě je to hodně specifickej prostor. Protože je to průchod, lidi nemají čas se tady zastavovat a přemýšlet o umění. Myslím si, že to hodně ovlivnilo i tu výslednou věc, že je taková jednoduchá, přímá a účinná.“
A jednoduchá opravdu je. Všechny tři výstavní plochy jen překrývá lesklá fólie a drobný prosklený výklenek plní větrák čechrající zlaté třásně. Důležitá je tady především hra se světlem, které oba umělci považují za zásadní i ve své sklářské práci. Právě poněkud omezený přístup denního i umělého světla do podchodu je přiměl k minimalistické instalaci dobře odrážejícího materiálu. Každý, kdo kolem prochází, si výstavy musí všimnout, málokdo se ale asi zastaví, aby si důkladně prohlédl termofólii. Snad jen ti, kteří se rozhodnou prozkoumat, jestli se pod ní náhodou něco neskrývá.
Ale i samotný fakt, že ji nelze přehlédnout, je nakonec přínosný. Minimálně totiž kolemjdoucí na chvilku přinutí zvednout oči a začít vnímat okolí i tam, kde jsou jen z čistě praktických důvodů. A to je poslání Galerie Mimochodem, která snad bude vyhánět šeď z metra i příští rok.
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
