Modrý samet v bouři. Letní kina se vrací ve velkém. Kde a jak se dá promítat?

25. srpen 2017

V 60. letech nevzniklo jen to nejlepší z českého filmu. Po celém Československu se tehdy současně začala objevovat i síť letních kin. V 90. letech pak částečně vymizela, teď ale zažívá promítání pod širým nebem velký comeback. Promítá se nejen v tradičních venkovních kinech, ale i v galeriích nebo na náměstích. Proč se letní kina vrací do módy, jak fungují v pražských uměleckých klubech a jak v regionech?

„Když jsem byl mladej, tak jsme taky měli v Trutnově letní kino. Vždycky jsme si oblíkli vaťáky, koupili meruňkovici a šli jsme. No, některý tam ani nedošli,“ vzpomíná Ondřej, který prožil mládí v severovýchodních Čechách. Za socialismu byla návštěva letních biografů oblíbenou zábavou, ve velkém se začaly rozšiřovat v šedesátých letech. V roce 1989 jich v Československu podle údajů z Filmového přehledu NFA existovalo 152. Po sametové revoluci začal jejich počet klesat, v roce 2010 se v létě promítalo na 98 místech. Na vině byl především přechod na digitalizaci, na který nebyla řada kin finančně připravena, peníze často nezbývaly ani na údržbu velkých kamenných amfiteátrů. Pokles zájmu možná souvisel i se spoustou nových možností zábavy, které se v 90. letech objevily.

Znovuzrození letňáku

V posledních letech se ale začala situace měnit, promítací technika splňující požadavky distributorů je dnes už normálně dostupná. Jaroslav Pecka z Unie filmových distributorů říká, že letos se v Česku promítá na 260 místech, k největšímu nárůstu došlo v posledních třech letech. Filmy se pouštějí z kinobusů, v kavárnách i v letních kempech. Pro provozovatele nejrůznějších kulturních prostorů je promítání jednoduchým a levným způsobem, jak přilákat poměrně velké množství lidí. Jen v Praze je možné sledovat filmy v plenéru na několika desítkách míst – například v Kasárnách Karlín, na Výstavišti v Holešovicích nebo na Vltavě na lodi Bukanýr.

Promítá se i v Tiskárně na vzduchu ve Stromovce. Ve venkovním kulturním prostoru se konají koncerty, tančírny, divadelní představení a třetím rokem také filmové projekce. Blockbustery typu Šíleného Maxe střídají starší i alternativní snímky i dokumenty. „Chceme, aby si vybral opravdu každý. Návštěvnost závisí na počasí a na filmu, rekordem bylo asi 500 diváků, kteří přišli na Příběh lesa,“ říká Honza, produkční a dramaturg Bia na vzduchu.

Letní kino v Tiskárně na vzduchu

Pelíšky v městě okurek

Letní kina organizují vedle soukromých provozovatelů i města. Už tři roky funguje například Filmové léto za Vlkovou věží ve Znojmě. Pořádá ho organizace Znojemská beseda, která zodpovídá za kulturní život a cestovní ruch ve Znojmě. Filmové léto cílí hlavně na mainstreamové publikum. „Snažíme se, aby se během sezony dostalo na novinky, starší snímky i na filmy pro děti,“ vysvětluje ředitel Znojemské besedy František Koudela. Průměrná návštěvnost se pohybuje kolem několika stovek. „Lidé už si zvykli, že promítání k letnímu Znojmu patří. Má to atmosféru, diváci si při sledování mohou dát znojemské víno nebo znojemské pivo. Loni jsme také například promítali film Letec v původním znění s titulky a to si užívali i turisté.“

Ve Znojmě se ale venku promítá i v zimě během adventu. Zimní kino dokonce funguje o dva roky déle než letní. Úspěch adventních projekcí byl hlavním impulsem pro vznik Filmového léta. František Koudela vzpomíná na předvánoční promítání Pelíšků, kdy film sledovalo asi 2 000 lidí. „To bylo něco ohromnýho, lidé společně popíjeli punč a ty známé hlášky se nesly už dopředu celým náměstím.“

Kouzlo starých časů

V pražském Klubu AVU se zaměřují naopak na filmové fajnšmekry, ale i tady je možné vidět populární filmy, jako je Vinnetou nebo Trhák. „Při výběru jsme rozkročení mezi tím, aby se zaplatil promítač a práva, a tím, abychom promítli něco pěkného. Snažíme se, aby se tu střídaly snímky, které nemají šanci lidé vůbec vidět, s těmi, na které přijde větší publikum a zaplatí nám klubové filmy,“ vysvětluje organizátor promítání Richard. Letní kino na zahradě Akademie výtvarných umění má ale jedno specifikum, nepromítá se zde jako na většině míst digitálně, ale z klasické promítačky a šestnáctimilimetrového filmu. Projekce tak mají klasickou cinefilní atmosféru. Podle Richarda je navíc většina filmů stále k dispozici právě na filmových kopiích a pásech, takže člověk má při výběru filmů mnohem větší volnost.

„S digitální projekcí se vytratilo kouzlo letních kin a kin vůbec, protože dnes může promítat každý. To je na jednu stranu dobře, na druhou stranu tu chybí určitý filtr, aby promítání pořádali lidé, kteří mají o filmy skutečný zájem,“ zamýšlí se Richard. „Navíc je napínavý, když nevíte, jestli se náhodou nepřetrhne pás, nebo nevybouchne lampa. Takovou nejistotu u digitálního promítání nemáte.“ A jeho slova potvrzuje i zdejší profesionální promítač Petr Buňata, který na klasický film také nedá dopustit.

Organizátoři letních kin se sice mohou lišit v přístupu k dramaturgii, všichni se ale shodují, že promítání pod širým nebem přináší zážitky, které v kamenném kině nikdy nenastanou. „Nejlepší bylo, když jsme promítali Modrý samet a začala bouře. Vítr nadouval plátno, déšť tomu dodal nové zvukové efekty, to normálně nezažijete,“ vypráví nadšeně Honza z Tiskárny. Richard jeho slova potvrzuje: „Když se vám okolní příroda propojí s filmem, třeba sledujete na plátně nějakou prérii a okolo vás cvrlikají cvrčci. To mám na letním promítání asi nejradši.“

Letní kino Radia Wave na Stalinu odstartoval film Boj
autor: Alžběta Medková
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...

Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka

hurvinek.jpg

3 x Hurvínkovy příhody

Koupit

„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka