Mohlo (a nemělo by) vám uniknout: Do baru přijde skejťák, hipster a doktorand…

9. říjen 2016

V aktuálním výběru z programu, který vám Radio Wave přineslo v uplynulém týdnu, zjistíme, že i dneska může coming out překvapit, podle čeho se jmenuje nový sitcom České televize, čím je hipster pro ekonomiku a co trápí české postgraduály.

Čtyřicetiletý profesionální skejťák Brian Anderson s drsňáckou image v dokumentu pro Vice přiznal, že je gay. A dostalo se mu podpory ze všech stran. Pro skateboarding je to přelomový okamžik a všimla si ho světová média od deníku New York Times po britský Guardian. Odpověď na otázku, proč by měl být v roce 2016 coming out ve vrcholovém skateboardingu tak výjimečný, když na titulce časopisu Vanity Fair vidíme Caitlyn Jenner, dříve olympijského sportovce Bruce Jennera, a hráči NBA se otevřeně hlásí k tomu, že jsou homosexuálové, najdete v článku Miloše Hrocha.

Podle některých jsou hipsteři „vkusní lokální kapitalisti“ a ekosystém, který je obklopuje, je základem pro budoucí prosperitu městských částí a snad i států. V Británii o nich například konzervativní ministr Hancock mluví jako o elementu přinášejícím zkulturnění a ekonomický rozvoj, který je hodný podpory. Londýnský starosta Khan zase plánuje vytvoření kreativních zón, kde budou umělci moci tvořit beze strachu z toho, že by si neměli z čeho uvařit večeři. Neskončí to ale opět jen růstem nájmů a nuceným odchodem sociálně slabších obyvatel jinam? A jak je na tom s budováním „art zones“ Česko? Může v brněnském Cejlu vzniknout kreativní centrum, aniž by okolí pocítilo negativní vliv gentrifikace? Víc se dozvíte v textu Táni Zabloudilové.

03717963.jpeg

„Kosmo je takový nepředstavitelný projekt, který narušuje všechny standardy české televizní tvorby. Má jenom pět dílů, což je samo o sobě netypické, jde spíš o takový rozstříhaný film. Je to komedie o tom, že se Češi rozhodli vypravit pilotovaný let na Měsíc. Kosmo, tedy šikmo, se jmenujeme proto, že všechno velké, co děláme, je vždycky tak trochu našikmo,“ říká kreativní producent a scenárista Tomáš Baldýnský o své společenské a politické satiře. „Dlouhou dobu jsem si říkal, že Češi sami sebe oproti jiným médiím málo posuzují v televizi,“ dodává. Rozhovor s ním si můžete poslechnout v čerstvém dílu pořadu Kompot.

„V situaci, kdy jsem začal uvažovat o natočení Rodinného štěstí, jsem neměl vůbec žádnou jinou možnost, co dělat se svým životem,“ vypráví režisér Szabolcs Hajdu příběh o tom, jak ve svém bytě se členy vlastní rodiny natočil rodinné drama ze současného Maďarska, které vyhrálo Křišťálový globus v Karlových Varech. „Měli jsme tehdy s rodinou za sebou snad nejhorší období našich životů, šest let, během kterých došlo k řadě tragédií. Nakonec nás zasáhly dvě velice kruté rány, dva moji spolupracovníci, moje pravá a levá ruka, se kterými jsem natočil Biblioteque Pascal a Mirage, spáchali sebevraždu. Museli jsme to celé nějak překonat, jediná možnost byla pustit se do toho filmu. Bylo to, jako když Baron Prášil sám sebe vytáhne z průšvihu za vlastní ohon.“ Poslechněte si rozhovor, ve kterém jeden z nejlepších současných režisérů mluví mimo jiné o dospívání v Maďarsku 80. let a životě v tom dnešním, orbánovském.

03718859.png

„Kromě novějších favoritů typu mýtické ‚politické korektnosti‘, podobně bájného ‚diktátu Bruselu‘ či naprosto nejasného ‚zdravého rozumu‘ se v české veřejné debatě opakovaně vynořuje jedna stálice, u níž mají zejména starší ročníky pocit, že devadesátky ještě neskončily. Takže pokud jste si nevšimli – naše životy zásadně ohrožují sociální inženýři. Stejně jako málokdo z kritiků politické korektnosti dokáže jasně vysvětlit, co to vlastně je a kdo přesně tento údajný útlak svobody myšlení a vyjadřování prosazuje, ani sociální inženýři nemají příliš jasné obrysy,“ poznamenává Silvie Lauder v komentáři nazvaném Kdo je tu sociální inženýr. Jak to s těmito přízračnými tvory je a jestli je máte hledat spíš na politické levici, nebo pravici, nebo úplně někde jinde, se dočtete tady.

Podmínky pro studenty doktorského studia se na jednotlivých českých univerzitách i konkrétních pracovištích velmi liší. Někde se jedná o práci v rozsahu plného úvazku, jinde je student ponechán svému osudu a samostatnému psaní disertace. Jeden z problémů mají však téměř všichni doktorandi společný – nízká stipendia, která neumožňují věnovat se výzkumu naplno. Takový plný úvazek může navíc zahrnovat prakticky cokoli od účasti na výzkumu, přes výuku nebo zkoušení za školitele až po úklid kanceláře. Studenti jsou často využívaní jako levná pracovní síla. Poslechněte si aktuální vydání magazínu Univerzum, jehož hosty byli zakladatelé České asociace doktorandů a doktorandek Kateřina Cidlinská a Lukáš Dvořáček, kteří chtějí současnou situaci změnit.

03713796.jpeg

Jako Desce týdne Radia Wave jsme se tentokrát věnovali albu Atrocity Exhibition detroitského rappera Dannyho Browna. Brownovo celkově čtvrté elpíčko je jeho prvním releasem u britských Warp Records a je zvukově i tematicky živené drogovou paranoiou. „Přestože beatům místy chybí moment překvapení nebo jenom zajímavější nápad a najdeme tu taky zbytečnou a nudnou hostovačku od vysloužilce B Reala ze Cypress Hill, jde o zatím nejzajímavější Brownovu desku,“ říká ve své recenzi Miloš Hroch a hudební dramaturg stanice Jiří Špičák ho doplňuje: „Megalomanská exkurze do mozku inspirovaného urychlovacími drogami, kyberpunkovým étosem a dystopickými vizemi je často zmatená, hlavně prostředek desky je plný neinspirativních vycpávek jako Golddust nebo Today a i samotný vokál by si občas zasloužil vysvobození z krákoravé manýry. Přesto je v každém okamžiku desky zjevné, že nikdo podobný jako Danny Brown na současné scéně není.“

03716775.jpeg

Ve studiu se za námi taky zastavila písničkářka Katarzia, která mluvila o své nové desce Agnostika. Záznam rozhovoru si poslechněte tady a komorní Studio Session s nepřehlédnutelnou slovenskou hudebnicí si vychutnejte i s obrazem.

autor: Robert Candra
Spustit audio