Most do nikam a mrakodrapy na Staromáku. Jak vypadá Praha nerealizovaná?

„Většinou to jsou takové velmi bombastické nápady. Je to až klukovsky působivé, když člověk vidí ty místy šílené budovy, mosty. Není to jenom o tom, že by se člověk bavil tím, co nebylo realizováno, ale ty plány leckdy i inspirují. Někdy byly velmi kvalitní a člověk si říká, škoda, že se tak nestaví dneska. Je to o popularizaci nějakého neobjeveného tématu, ale zároveň o inspiraci pro budoucnost, jak by se město mohlo vyvíjet. Anebo nemělo!“ vysvětluje původ svého projektu Praha nerealizovaná architekt Petr Kučera.

Z jeho pohledu působí pražská magistrála u Václavského náměstí, jedna z nejméně oblíbených staveb města, vlastně dost povedeně. „Projekt severojižní magistrály se objevil už za první republiky a tehdy se plánovaly dokonce tři magistrály a tři transverzály, takže roštový dopravní systém, který zcela brutálně boural rozsáhlé části města,“ vysvětluje Kučera. Připomíná, že za protektorátu měla být hlavní třída ověšena budovami německé Prahy, v 60. letech ji obléhaly budovy nového socialistického zřízení, od Federálního shromáždění po mrakodrap Centrotextu na pankrácké pláni. Za budovou Národního muzea měla magistrála opět být vedena na estakádě. „To znamená, že veškeré bloky domů mezi Legerovou a Sokolskou měly být zbourány a tam se měla na mostě táhnout magistrála umožňující co nejrychlejší průjezd Prahou a zároveň výhled z auta na město a novodobé dominanty.“

Čtěte také

Z magistrály vidět trosky Prahy

Důvod, proč se magistrála realizovala v relativně umírněné, v podstatě provizorní podobě, vidí Kučera jasně: „Koncepce se častěji mění, než se schválí. Názory na to, jak by měla vypadat doprava v Praze, se střídaly dost rychle. Roštový systém byl změněn na systém tří okruhů.“

Magistrálová mříž mohla být pro hlavní město těžká rána, ale provokativních návrhů zažila Praha víc. Jeden z nich přinesl architekt Havlíček, inspirovaný slavným Le Corbusierem. Přímo v centru města mohly stát tři mrakodrapy. „Místo na ně mělo být získáno asanací, rozsáhlou likvidací části Nového Města, kde měl vzniknout ohromný park. No a v tomto parku měly vzniknout tři vysokánské křížové mrakodrapy, které by obsahovaly vládní a veřejné instituce,“ vysvětluje Kučera a dodává, že záměrně utopický návrh vzbudil zájem Pražanů o výškové budovy. Poukazuje na to, že mnoho futuristicky působících konceptů nebylo realizováno, ale částečně inspirovalo další autory. Nuselský most od Devětsilu třeba počítal s možností, že pilíře by zároveň byly obytnými budovami a pod mostovkou by jezdily tramvaje. Možná právě z jejich konceptu vycházeli stavitelé v 60. letech, když do těla mostu zavedli metro.

Čtěte také

Most do nikam

O některých nerealizovaných návrzích ještě v Praze najdete celkem nepřehlédnutelné důkazy. Dobrým příkladem je Čechův most, který v podstatě končí ve svahu a svědčí o dávné snaze přiblížit estetiku hlavního města k Paříži. Praha se pokoušela o vlastní bulvár, což nebylo vzhledem ke kopcovitému terénu tak jednoduché. „Nicméně stejně vznikl nápad vybudovat jakýsi pražský diametr obdobný tomu pařížskému,“ vysvětluje Kučera. Bulvár měl vést od Václavského náměstí přes Staré Město a Staroměstské náměstí, Pařížskou a dál přes most. Místo Letenské pláně měly stát budovy Zemského sněmu a Univerzity. „Z této velkolepé myšlenky byla realizována jen část, dnešní Pařížská třída a na ni navazující Čechův most, který počítal s tím průkopem a pokračováním, což se nestalo, takže nikam nevede. Je to jedna z nejhezčích, ale také nejzbytečnějších staveb Prahy.“

Veřejné mínění neexistuje

Proč nestojí na Staroměstském náměstí tři mrakodrapy, Prahu nekřižuje síť magistrál a chybí jí nové veřejné budovy, jako třeba Gočárovo muzeum umění na Kampě? Petr Kučera tvrdí, že velký vliv na to, že se v pracovnách architektů kupí nerealizované návrhy, měly v posledních stoletích rychle se měnící politické systémy: „Každý režim, který přišel, měl své koncepce, svá ideová východiska a pojetí města. Než je stačil naplánovat, tak zase odešel.“ Habsburkové chtěli Prahu jako Paříž, komunisté prosazovali asanaci Žižkova a dalších starších čtvrtí. A když náhodou měl nějaký systém víc času, nestačily peníze. Jen málokdy dokázal osud Prahy změnit hlas veřejnosti. Kučera zmiňuje Klub Za starou Prahu a spisovatele Viléma Mrštíka, díky jejichž iniciativě se podařilo zachránit nejdůležitější stavby při asanaci velké části Starého Města před první světovou válkou. V současnosti dokázalo veřejné mínění zvrátit demolici Nákladového nádraží Žižkov.

Znáte naše pořady Bourání o architektuře a Distrikt o urbanismu a městském životě?

Národní muzeum už nepostavíme

Nerealizovaných staveb bude s velkou pravděpodobností přibývat. Proces schvalování totiž oproti minulosti komplikuje bezpočet předpisů, zapojuje se do něj mnoho dotčených orgánů, včetně spolků a potenciálně i veřejnosti, vysvětluje Kučera. „Dnes to rozhodování je mnohem pomalejší a realizace velkolepějších staveb je složitá. Někdy díky bohu, třeba v případě dopravních staveb, ale někdy také bohužel. Myslím, že třeba takové Národní muzeum už bychom dneska nepostavili.“