Müller-Pohleho výstava mapuje cestu od černobílého vizualismu pod hladinu řek
Pražský Dům fotografie, spadající pod Galerii hlavního města Prahy, pořádá další z ambiciózních fotografických výstav. Pro dvoupatrovou výstavní síň v Revoluční ulici připravil kurátor Pavel Vančát výběrovou retrospektivu německého umělce Andrease Müller-Pohleho.
Andreas Müller-Pohle je nejen významným fotografem zabývajícím se od poloviny 70. let ontologickou i reprezentativní povahou fotografie. Soudobou uměleckou scénu ovlivnil také z pozice vydavatele časopisu European Photography, který začal vycházet v roce 1979. O rok později v něm Müller-Pohle publikoval svůj manifest vizualismu, v němž reflektoval proměnu role fotografie na sklonku modernity. Estetický vývoj fotografie založené na konvenční technice byl podle něj ukončen a nahrazen „vývojem do hloubky“, který stojí na diferenciaci myšlenek a propracovávání subtilnějších souvislostí.
Svým textem Müller-Pohle ovlivnil i českou uměleckou scénu, z níž bývá do vizualismu tradičně řazena raná tvorba Štěpána Grygara nebo Miroslava Machotky. Na výstavě v Domě fotografie jsou principy tohoto směru jasně patrné z prvních dvou vystavených souborů Constellations a Transformance z přelomu 70. a 80. let, které pro mě osobně zůstaly v celé retrospektivě nepřekonané, a to především díky fantastickému napětí, které mezi nimi vzniká a oba soubory obohacuje o nové rozměry. Precizní komponování prvního z nich i náhodnost druhého ve výsledku překvapivě produkují podobnou vizualitu, a zásadně tak přispívají k problematizaci fotografického gesta i flusserovské „hry proti aparátu“.
Spojení s teoretikem Vilémem Flusserem v tomto případě není náhodné. Müller-Pohleho silně ovlivnilo nejen jejich osobní setkání, ale i pozdější spolupráce. Pro důkladnější rozbor vlivu uvažování Viléma Flussera na Müller-Pohleho dílo nenabízí formát této recenze dost místa, to se ale bohužel nenašlo ani v celé expozici. Jméno slavného teoretika fotografie tak zcela zbytečně budí v úvodním textu dojem zaklínadla majícího legitimizovat Müller-Pohleho umění. Přitom by právě fotografovo vztahování k Flusserovu uvažování mohlo expozici dost obohatit.
V tradičně chronologicky pojaté retrospektivě po nejstarších souborech následují projekty z 80. let, které se již od vizualismu vzdalují a je z nich patrné, jak pro Müller-Pohleho začalo být vyjadřování čistě fotografickými prostředky svazující. V tomto období začíná fotografii manipulovat, ať už inverzí, nebo přímým narušováním negativů a montáží fragmentů do nových celků. V následující, „ikonoklastické“ etapě jako by chtěl s fotografií skoncovat nadobro. V roce 1996 vrcholí tato fáze jeho tvorby videem zachycujícím ničení obrovského množství fotografií v drtičce odpadu.
Po roce 2000 se v jedné z linií své práce zaměřuje na téma řek i vody obecně, která postupně sleduje v několika projektech. Mapuje tok Dunaje i vody Hongkongu a na snímcích pořizovaných přímo z vodní plochy se tak setkávají dva rozdílné světy – netypický pohled pod říční hladinu i člověkem formovaný svět říčního břehu s městy a koridory. V dnešní době pak Müller-Pohle pracuje i s videem, nejnověji ve slibně rozpracovaném cyklu dopravních studií z přelidněných asijských měst.
Výstava Koincidence nese rysy většiny retrospektiv. Některé práce jsou zkrátka zajímavější než jiné a v rámci poměrně rozsáhlého celku nakonec nejlépe vyznívají ty, které potřebují nejméně doplňujícího komentáře. Formát výstavy se ale podařilo dobře využít k vykreslení proměny Müller-Pohleho uvažování nejen o fotografii.
Na výstavu Koincidence můžete zajít do pražského Domu fotografie do 28. září. Pokud byste měli zájem o rozšířený výklad, doporučujeme komentovanou prohlídku výstavy s kurátorem Pavlem Vančátem, která se koná ve čtvrtek 21. 8. v 17 hodin.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
