Nejlepší knížky do parku

Klára Fleyberková doporučuje:
Bohumil Hrabal: Hlučná samota (Mladá fronta, 2014)
Knihy Bohumila Hrabala u nás vycházejí se železnou pravidelností, vznikají jejich filmové i divadelní adaptace, ale hlavně se pořád čtou. Ke stému výročí autorova narození ale kromě všech jeho próz vyšla v nakladatelství Mladá fronta také kniha Hlučná samota. Tahle obrazová kronika nabízí fotografie, korespondenci, autentické neupravované strojopisy, kritiky a čtenářské ohlasy z Hrabalova osobního archivu nebo třeba doklady o cenzorských praktikách za dob komunismu. Díky ní tak můžeme na tuto zásadní osobnost české literatury nahlédnout zase trochu jinak než jen skrze její texty.

Karolína Demelová doporučuje:
Alice Munroová: Drahý život (Paseka, 2014)
První letošní Velký knižní čtvrtek se vytasil s opravdu kvalitní nadílkou titulů. Nechyběla ani zatím poslední sbírka povídek Drahý život kanadské spisovatelky Alice Munroové, laureátky Nobelovy ceny za literaturu. Od „mistryně současné povídky“, jak Munroovou nazvala švédská akademie, jsou do češtiny přeloženy také knihy Už dávno ti chci něco říct a jiné povídky, Nepřítel, přítel, ctitel, milenec, manžel, Útěk a Příliš mnoho štěstí. Podobně jako ve svých předchozích knihách i v Drahém životě Munroová citlivě odhaluje nitra svých postav, jejichž osudy vypráví svým typickým neokázalým a průzračným stylem. „Chci, aby byl čtenář udiven – ne tím, co se stalo, ale způsobem, jak se to stalo,“ prohlásila dříve autorka. O zvraty, náhody, které navždy změní životy hrdinů, a nepředvídatelná rozhodnutí není nouze ani v povídkové sbírce Drahý život.

Kanadská spisovatelka Alice Munroová|foto: ČTK

Jonáš Zbořil doporučuje:
Manfred Spitzer: Digitální demence (Host, 2014)
Až si přečtete tenhle poslední knižní tip, vypněte prohlížeč a nejlíp i počítač a běžte dělat něco smysluplnějšího, než je trávení času na internetu. Německý neurovědec Manfred Spitzer ve své knize upozorňuje na mozkovou degeneraci způsobovanou nadměrným užíváním nových technologií, jako jsou chytré telefony a internet. Že to zní hystericky a jako přitažené za vlasy? Spitzer svá tvrzení dokazuje na všemožných experimentech, které vás dost možná přesvědčí, že má v lecčem pravdu. Navíc se dozvíte spoustu zajímavých věcí, třeba proč mají londýnští taxikáři bez navigace větší mozek než ti s navigací. Jaro je skoro v plném proudu, vezměte si Spitzera s sebou do parku a obrňte se proti digitální demenci!