Nekonečnost konce umění na výstavě Levi van Veluwa a Daniela Vlčka

31. březen 2015

V Drdova gallery na pražském Žižkově se potkávají český umělec a hudebník Daniel Vlček a vycházející hvězda holandské umělecké scény Levi van Veluw. Ve spolupráci s kurátorem Václavem Janoščíkem vytvořili instalaci, jejímž pojicím prvkem se stal dnes už kultovní text Arthura C. Danta, ve kterém v roce 1997 vyhlásil konec umění.

V knize s názvem After the End of Art Arthur C. Danto tvrdí, že umění dospělo k završení určitého lineárního vývoje, který se nyní rozbíhá do plurality možností. Deklarovaný konec umění tedy přes provokativnost názvu eseje nemá představovat finální nemožnost nadále umění vytvářet, ale týká se spíše konce umění v mezích dosavadního pojetí jeho historie, kterou podle Danta symbolicky uzavírají slavné Brillo boxes Andyho Warhola z roku 1964. Ve chvíli, kdy přestává být umění jasně rozeznatelné od běžného předmětu, se na ně již nedají aplikovat překonaná pravidla minulosti. Konec umění, jak o něm Danto mluví, je pak poněkud paradoxní v tom, že stále trvá, což ve výsledku jeho konečnost vlastně vyvrací.

03350222.jpeg

Oba vystavení umělci se s touto posthistorickou situací vyrovnávají obracením se do dějin umění a jejich reflexí. Černé a bílé obrazy Daniela Vlčka evokují poválečnou geometrickou abstrakci a na první pohled vzbuzují pocit až jakési důvěrnosti vycházející z naší vizuální zkušenosti.

Vystavené malby jsou doplněné o zvuky gramofonových desek, které Vlček při tvorbě používal jako šablony pro vrstvení barvy nebo její proškrabávání. Ačkoli propojování obrazu a zvuku pevně zapadá do Vlčkovy práce a je také zdůrazňováno kurátorem v doprovodném textu, v tomto případě se mi zdá poněkud mechanické. Za zajímavější pro tuto konkrétní instalaci považuju spíše postup, jakým vnáší Vlček do svých obrazů čas, ztělesněný v rytmizaci postupného přikládání a obkreslování šablony na plátno. Právě zdůrazněný aspekt časovosti a určitá reflexe minulých forem spojují oba vystavené umělce a současně rezonují se zmiňovaným textem.

03350223.jpeg

Holandský umělec Levi van Veluw ve videu The Collapse of Cohesion zachází s časem způsobem, který je ve vztahu k Dantovu konci umění z mého pohledu ještě příznačnější. Obraz zachycuje zvláštní místnost, stylizovanou někam na půl cesty mezi dětský pokoj a až sudkovské modernistické zátiší, která se hroutí vlivem vhozených koulí. Extrémní zpomalení záběru mění dynamickou destrukci v jakési zvláštní bezčasí a prodlužuje moment konce, až je nahrazen trváním. Video běžící ve smyčce se cyklí v setrvalé konečnosti, a může tak být vnímáno jako určitá paralela k současnému dlouhotrvajícímu stavu konce umění.

Výstavu můžete v Drdova Gallery navštívit do 2. května.

Je to sice zřejmě právě video Levi van Veluwa, které vám díky výrazné estetizaci i vábivosti zpomaleného pohybu po odchodu z výstavy nejvíce utkví v paměti, přesto je propojení obou umělců v kontextu tématu přínosné. Oba přistupují k práci odlišným způsobem a určitá rezonance, která na výstavě mezi jejich díly vzniká, obohacuje Janoščíkovo uvažování o konci umění o další vrstvy.

03350221.jpeg
autor: Karolina Ketmanová
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.