Nekonečný vesmír Marvelu naráží v Avengers: Age of Ultron na své hranice
Během několika let se stal komiksový svět nakladatelství Marvel jedním z nejvýnosnějších segmentů mainstreamové kinematografie. Co začalo úspěchem v jeskyni zajatého Iron Mana, narostlo do obřích rozměrů větvícího se seriálu o superhrdinech, který se roku 2012 protnul v projektu Avengers. Setkání pestrobarevných herojů se zařadilo mezi kasovně nejúspěšnější snímky historie a udělalo ze scenáristy a režiséra Josse Whedona nejžhavější autorskou značku v Hollywoodu. Prostě samá nej.
Avengers: Age of Ultron má další úspěch dopředu zaručen. Publikum chce opět vidět setkání vzájemně se špičkujících hrdinů, kteří jen tak mimochodem zachrání svět v obřích trikových scénách. Jenže právě formule na zaručený trhák je tím, co nejvíc svazuje Whedonovi ruce. Je tolik věcí, jež musí svým filmem splnit, že mu nezbývá prostor na objevování čehokoli nového. Každé ze zúčastněných hvězd – a že je jich již slušná řádka – musí věnovat adekvátní prostor a představit něco z jejich minulosti, aby nakrmil lačnost fanoušků a přidal figuře alespoň ždibec hloubky.
Musí dbát stejně na stinné stránky hrdinů, jejich Achillovy paty, jako na superschopnosti a lidskost. Do toho nesmí chybět takřka všemocný padouch, přivítání nových tváří a rytmizace dialogických scén akčními, od nichž se žádá co největší dosažitelná velkolepost. „Klišé“ je pro tento konstrukt slabé slovo, nicméně nic víc divák neočekává a možná ani nechce.
Proto nemá smysl se zarážet nad „papírovostí“ nekonečných hord robotických protivníků, mátožností a prázdnotou ústředního padoucha i nad spoustou laciných scenáristických berlí, kterými Whedon látá tento megalomanský spektákl dohromady. Ale přeci jen si lze postesknout, že recept, který již jednou úspěšně vyzkoušel, nedokáže posunout nikam dál. Jeho vatovitost a prázdnota je o to víc patrná, neboť tenhle karneval už jsme jednou navštívili, a o to méně je ohromující. Je sice fajn vidět staré známé, jak se v podstatě nemění, ale místo žasnutí nad báječnou chemií mezi postavami se může dostavit spíš dojem z návratu do téže řeky, kde však chybí charismatický zloduch Loki, jenž tomu všemu tak trochu dával styl.
Ultron je loutka, která vede monology o tom, že loutkou není, ale bez shakespearovského přednesu zlého boha z Arsgardu. New York byl vystřídán fiktivním místem kdesi ve východní Evropě, které bude asi vzrušovat málokterého Američana, ale záměr zničit svět se nezměnil. Okostýmovaní strážci pořádku jsou stále titíž, jen nejtišší a nejobyčejnější Hawkeye se stal plánovitě hlavním hrdinou. Zato uměle stvořený chlapík jménem Vision, který má všechny spasit a nejvíc připomíná klasickou komiksovou kresbičku, se mírně řečeno nepovedl.
Kdo miluje univerzum studia a nakladatelství Marvel, nové Avengers si užije a může plesat nad účastí dalších figurek, k nimž přibyla i jedna zmutovaná dvojčata. Těžko však říct, zda je dvojka v čemkoli lepší nebo větší než její předchůdce. Sex-appeal mizí, humor drhne a z repetitivnosti se stává pomalu nuda. Joss Whedon narazil na limity vlastního syžetu. Je potřeba jít dál... a hlavně jinudy.
Hodnocení: 50 %
Avengers: Age of Ultron
Joss Whedon, USA, 2015, 141 minut
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
