Nepřikrášlená intimita na retrospektivě Jána Mančušky
V Galerii hlavního města Prahy probíhá až do října První retrospektiva umělce Jána Mančušky, držitele Chalupeckého ceny za rok 2004. Velké výstavy v sálech Městské knihovny se umělec bohužel nedožil, zemřel v roce 2011 ve věku devětatřiceti let. Zanechal po sobě dílo nesmírně bohaté a přesto kompaktní, propojené silným zájmem o autenticitu každodenní zkušenosti i jazyk, kterým tuto zkušenost sdělujeme.
Ján Mančuška vystudoval na pražské Akademii výtvarných umění malbu, příliš se jí ale po absolvování školy nevěnoval, dával přednost spíše instalacím nebo videu. Zvláště v posledních letech své tvorby se pak hodně zaměřoval na text a způsob, jakým jeho prostřednictvím komunikujeme. Práce s jazykem a jeho zkoumání byly pro Mančušku zásadní. Přistupoval k jazyku jako k umělému systému, který je výsledkem společenské konstrukce, zároveň se ale skrze něj snažil vyprávět příběhy. Právě v pohybu mezi elementy těchto dvou spekter – mezi umělostí jazyka a tíživostí sdíleného příběhu – spatřuje kurátor výstavy Vít Havránek hlavní těžiště síly Mančuškova projevu.
Motivem prostupujícím Mančuškovu tvorbu je všednost v nejryzejší nepřikrášlené podobě. Ne všednost, pod kterou si představíme pečlivě inscenovanou a nastylizovanou scénu z filmu všednost oslavujícího, ale všednost každodenně zakoušená. Taková, která nevypadá moc hezky, je ušmudlaná, nemá styl, vzniká prožitkem, dechem, chůzí. Je obyčejná, trošku se za ni stydíme a nemá nic společného s tím, jak bychom chtěli sami sebe vidět nebo prezentovat. Mančuška ji do svých děl zapracovával prostřednictvím krajně neušlechtilých materiálů, každodenních předmětů, banálních příběhů i prostředí, ve kterých pořizoval fotografie nebo videa. Opakovaně se například v Mančuškově tvorbě objevují výjevy z koupelen a kuchyní, z kterých zaznívá podivně vtíravá úzkost.
Doporučujeme také akce z doprovodného programu, který k výstavě Galerie hlavního města připravila. Krom komentovaných prohlídek nejen s kurátory, ale třeba také s historikem umění Tomášem Pospiszylem nebo umělcem Jiřím Kovandou můžete navštívit také přednášku Karla Císaře věnovanou Mančuškovým filmovým realizacím. Program akcí najdete na stránkách http://www.ghmp.cz/. První retrospektivu můžete v Městské knihovně navštívit do 11. října.
Podobně jako si Mančuška uvědomoval umělost jazykového systému, která determinuje způsob, jakým jej používáme, byl si, zdá se, i velmi dobře vědom současného přehlcení světa obrazy a jejich schopnosti nenápadně deformovat realitu. Jako by se svou tvorbou, ve které se zříká stylizace prostředí i jeho výrazné estetizace, vymezoval vůči hyperrealitě a jejím iluzím.
Retrospektiva je vystavěna tradičně chronologicky a stojí především na pečlivé rekonstrukci instalací. Ty pak doprovází také paralelní linie skic, fotografií, textů i dobových materiálů vymezená v prostoru galerie výrazně žlutým pruhem. Ten má tvořit jakési nahlédnutí do umělcovy pracovny a umožnit tak vhled do jeho uvažování o vlastní práci i umění obecně. Začlenění tohoto specifického průvodce Mančuškovým dílem do expozice skvěle funguje a rozšiřuje čtení výstavy o další rovinu. Obrovským plusem je také čisté a promyšlené architektonické řešení, které měli na starosti Tomáš Svoboda a Zbyněk Baladrán.
Dílo Jána Mančušky je skutečně fascinující – je současně nepodbízivé i divácky vstřícné, rozmanité i kompaktní. Pečlivé uchopení jeho retrospektivy ze strany kurátorů i architektů a důslednost v realizaci z ní činí jednu z nejvýznamnějších uměleckých událostí tohoto roku.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
