„Neřekli jsme si, že jdeme dělat generační výpověď, ale nějak to z toho vyšlo,“ říká autor Semestru Adam Sedlák

19. leden 2017

„Kdyby lidi říkali ‚Jo, je to v pohodě, dám tomu 3 hvězdy na ČSFD‘, to by byla ta nejhorší reakce. Ale lidi to buď milujou, nebo nesnáší. Tak je to správně.“ S režisérem a spoluautorem scénáře seriálu Adamem Sedlákem a herci Annou Linhartovou a Janem Hofmanem jsme probírali nesnesitelné postavy generace Y, české herectví nebo rozdíl mezi filmovou školu v Písku a FAMU.

„Představila jsem si někoho, koho znám,“ říká Anna Linhartová o roli Amálie. „Taky jsem použil kamaráda,“ směje se Jan Hofman, který hraje Damiána. „Přemýšlí podobně a studuje dokonce i ten samej obor, zakládá si na stejných hodnotách jako Damián. Na první přečtení si můžu myslet, že to je k*etén, ale já toho kluka znám a vím, že k*etén není, tak jsem ho díky němu takhle viděl, ne jen jako vypočítavého blbce.“

Antihrdinové konverzačních žánrů

Námitky na nesnesitelnost postav se v internetových debatách objevovaly podobně často jako stížnosti na nedostatek dějových zvratů. „Dost lidí říká, že se tam nic neděje a postavy jsou nesympatický, ale to je záměr, takže to funguje tak, jak má,“ vysvětluje Adam Sedlák. „Překvapily mě reakce na závěr příběhu, lidi vyžadují, aby se to uzavřelo nějakou co nejvíc klasickou cestou. Takhle říkají, že se tam nic nestalo nebo že je to moc vágní, což mě překvapilo, protože já jsem měl pocit, že v tom konci je všechno. A taky – proč vyslovovat nějaký rezolutní závěr, když je to o lidech, kterým je 20 nebo 22, proč říkat jak to s nimi dopadlo? Pro mě bylo důležitý, že se Amálie vrátila zpátky a uvědomila si, co už na začátku věděla.“ Většina reakcí na seriál je ale pochvalná a trojici těší, překvapení jsou postojem některých kritiků, kteří údajně Semestr nesledovali, protože nevznikl pro tradiční televizní společnost, ale jako internetový formát.

03737744.jpeg

„První nápad bylo udělat vztahovku dvou lidí, co si povídají přes internet. Pak jsme postupně přišli na to, že budeme zabírat jejich počítačové plochy,“ vysvětluje Adam Sedlák výběr inspiračních zdrojů. „Se spoluscenáristou Ondřejem Kopřivou jsme se proto dívali na věci, jako je Before trilogie Richarda Linklatera, 45 Years Andrewa Haigha, seriály Girls nebo Looking, které jsou navíc ovlivněné mumblecoreovými filmy. Studovali jsme hlavně první epizodu Girls, ve které na začátku řeknou rodiče Leně Dunham, že už jí nebudou posílat peníze. V té scéně exponuješ v prvních pěti minutách naprosto nesympatickou postavu.“

Každý z charakterů v Semestru má prý základ v někom skutečném, rozvíjely se ale nezávisle. „U každého jsme si na začátku řekli ‚tahle postava je jako tenhle a tenhle člověk‘, hlavně proto, abychom se dorozuměli, abychom věděli, jakou energii by ta postava měla mít, pak už šla každá svojí vlastní cestou.“

Bez Zemana

03737741.jpeg

Sedlák je spokojený i s tím, jak v seriálu fungují vedlejší postavy Pavlíny (Eva Josefíková) a Šimona (Jan Cina). „Pojmul bych dnes jinak herecky Evu, protože ve stejnou dobu vyšlo Kosmo, kde má podobnou roli. Ale nepsal bych je jinak, nepřipadají mi stereotypnější než hlavní postavy. Když jsme srovnávali naši skupinku s postavami Girls, tak jsme si říkali, že spíš ty americký holky jsou hodně přestřelený, že to nejsou doopravdický postavy. Pak jsem odjel na nějakou dobu do New Yorku a byl jsem tam s Newyorčanama ve Williamsburgu a došlo mi, že ne. Že to naopak dobře reflektuje, jaký lidi v New Yorku jsou.“

Politika se prý v Semestru neřeší záměrně, přestože v poslední době proniká do všednodenních konverzací čím dál víc. „Politické výlevy na Facebooku jsou ta nejtrapnější věc. Když se strefíš do Zemana, hned naženeš lajky, tohle jsem v Semestru vůbec nechtěl mít. Pár narážek tam je, třeba že Berlín už je tureckej, že je tam hodně imigrantů, ale na popis těchhle věcí je na Streamu Kancelář Blaník,“ říká rozhodně Adam Sedlák.

V Semestru se nemluví

U starších diváků vyvolal Semestr úžas umístěním všech epizod do pokojů hlavních hrdinů, ve kterých si povídají výhradně přes skype a surfují po internetu. Nejen proto se Semestr označuje za generační seriál. V českém herectví podle Anny Linhartové a Jana Hofmana žádný generační zlom patrný není. „Někdo hraje staře a je mu patnáct,“ myslí si Anna. „Je jenom dobré a špatné herectví.“ Tlumený projev herců z evropských artových snímků podle nich české herectví nijak zvlášť neovlivňuje. „Loni jsem měl po dlouhé době radost z hereckýho výkonu v českém filmu, byla to ale polská herečka Michalina Olszanska. Uvědomil jsem si, že něco takového jsem u nás dlouho neviděl, naposledy hrál takhle fyzicky Trojan ve filmu Václav,“ říká Jan Hofman. „Jinak to jsou většinou mluvící hlavičky,“ doplňuje Anna Linhartová. „Je dobře, že se v Semestru moc nemluví,“ směje se Jan Hofman. „Teda ne o těch zásadních věcech – v normálním seriálu by se ty vztahy hodně okecávaly, tady je to všechno v pohledech, náznacích, řečech o něčem jiném, vlastně si toho moc neřeknem.“

Čtěte také

Adam Sedlák raději popisuje propast mezi studenty pražské FAMU a písecké FAMO, kterou má za sebou, než zjevný generační rozdíl mezi jeho tvorbou a filmy starší generace. „Na FAMU chodí lidi, co chtějí v budoucnu točit filmy, v Písku strávíš 5 let a seš v pohodě s tím, že pak budeš točit snowboardový videa. V Písku lidi znají marvelovky a Christophera Nolana, a tím to končí, když jdeš na pivo s lidma z FAMU, tak máš pocit, že všichni chcete dělat ten stejnej film, jezdíte do těch Varů a na LFŠ a máte tendenci dělat něco lepšího než ty běžné české věci. Momentálně je vlna, kdy lidi chodí s námětama na Stream, ale většinou to jsou typy, které si jedou Vyšehrad styl. To je seriál, který z většiny dělali moji spolužáci z Písku. Je to přesně to, co jsem nechtěl dělat. Takovej fotbalovej kameňák, jenom fóry a ještě se špatným timingem, není to moc chytrá komedie.“

Poslechněte si celý rozhovor.

Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.