Nordspirace: Norský chlad i humor na olomouckých jevištích

Jubilejní 20. ročník jarního olomouckého festivalu Divadelní Flora letos zahájil severoevropskou květenou. Dvě norská taneční představení zároveň završila projekt Nordspirace, který od loňského podzimu postupně představoval současnou norskou taneční a performativní scénu.

Nordspirace je projekt organizace DW7, která v Olomouci provozuje Divadlo na cucky a pořádá také mezinárodní nesoutěžní přehlídku Divadelní Flora. Jeho autorem je ředitel DW7 a jeden z dramaturgů festivalu Divadelní Flora Jan Žůrek, kterému se tak podařilo využít možností tzv. norských fondů, finančních dotací Evropského hospodářského prostoru a Norska. Olomoučtí divadelníci se spojili se severonorským tanečním centrem Dansearena Nord sídlícím v Hammerfestu, nejsevernějším městě na světě, a společně vybrali umělce s důrazem na taneční a interdisciplinární představení.

V rámci projektu uvedla DW7 v Olomouci šest představení. Diváci měli vždy zároveň možnost účastnit se debat a workshopů, kde si s umělci mohli vyzkoušet tvůrčí postupy, na základě kterých představení vznikala. Projekt také zrealizoval rezidenci v Norsku, pro kterou byl vybrán soubor Kolonie. Výsledek pobytu tří českých performerek Jindřišky Křivánkové, Anity Krausové a Jany Kozubkové byl s názvem Godt Og Ondt, v překladu z norštiny Dobro a zlo, uveden v premiéře hned první den festivalu.

Z představení Godt Og Ondt|foto: Helena Fikerová

„Myslím, že severská scéna je rozpoznatelná. V představeních ze severu vidím určitou míru odstupu, chladu, humoru a velkého důrazu na vizuální stránku. Což je něco, s čím se v takové míře nesetkávám u českých umělců,“ shrnuje svou zkušenost s norskou scénou Jan Žůrek.

Festival Divadelní Flora slavnostně otevřelo představení Preambulum přední norské choreografky Ingun Bjørnsgaard. „Preambule znamená úvod, předehru. Pohyby, se kterými pracujeme, načínáme a zastavujeme dřív, než je stačíme rozvinout. Pro Ingun šlo o fyzický koncept něčeho, co načnete, ale nezvládnete dokončit, co je přerušeno,“ přibližuje základní myšlenku představení tanečnice Marianne Haugli.

„Vlastně jste pořád zaseklí na začátku,“ doplňuje ji další členka souboru Catharina Vehre Gresslien. Haugli dál vysvětluje, že pohybový koncept zároveň představuje určitou metaforu vztahu mezi mužem a ženou, a popisuje charakteristický styl choreografky: „Ingun málokdy pracuje s perfektními pohyby. Má ráda drobné chyby a náhodné omyly. Zastavuje pohyb, než se stane dokonalým. Má ráda nedokonalost. Pro nás tanečníky je práce s ní velké privilegium. Tanec se stává osobnějším, když dostanete prostor pro nedokonalost.“ Vehre Gresslien Bjørnsgaard považuje za osobitou a netypickou norskou choreografku, jejíž styl je snadno rozeznatelný.

Z představení Preambulum |foto: Helena Fikerová

Jako poslední v řadě nordspiračních představení uvedla Divadelní Flora dílo choreografky Mii Habib Mono, pro které zvolila výrazný scénický minimalismus. Silný výsledný dojem barevně jednolité scény spoluvytváří přiléhavé kostýmy tanečníků stejné barvy, které zakrývají celé tělo včetně obličeje.

Jeden z pěti tanečníků Jon Filip Fahlstrøm se pokusil přiblížit podstatu představení: „Mia chtěla pomocí jedné barvy vytvořit na scéně monochromatický vesmír. Uvažovala podle mě tak, že když všechno sladíte do jedné barvy, můžete přijít o hodně informací, ale zároveň získáte možnost jít hlouběji a rozeznat, co byste jinak neviděli a od čeho by vás barevné prvky rozptylovaly. Vybrali jsme tyrkysovou. Myslím, že šlo o eliminaci jiných možností. Mia potřebovala barvu, která by nevyvolávala příliš mnoho asociací. Chtěla, aby barva fungovala jako čistý papír, na který můžete promítat obrazy. Měly se objevovat a vzápětí rychle mizet. Jako když něco hodíte do vody, vlny za chvíli odezní a objeví se původní hladina.“

Z představení Mono|foto: Helena Fikerová