Nový český seriál HBO a Jana Hřebejka patří k tomu nejhoršímu, co letos pro televizi vzniklo

3. listopad 2014

HBO letos nejvíce diváků nadchla seriálem True Detective, vedle oblíbené Hry o trůny bodovalo u zdejšího publika i Soderberghovo doktorské drama nazvané Doktoři bez hranic (The Knick). Snad nejznámější kabelová televizní společnost je dnes už kultovním producentem quality tv. Její česká větev se teď rozhodla diváky podcenit lobotomickým polotovarem o milostných trojúhelnících zajištěných třicátníků Až po uši, který režíroval Jan Hřebejk.

„Vždyť my nejsme schopný žádnýho normálního dialogu!“ namítá manželovi postava Jitky Čvančarové a zní to, jako by glosovala snažení všech seriálových postav. Aňa Geislerová hraje sympaťandu z reklamky, co má smůlu na chlapy, Čvančarová žárlivou manželku, Hynek Čermák nenapravitelného proutníka. Jiří Havelka je vtipálkem v pruhovaném tričku, Anna Polívková českou verzí ošklivky Betty a Radek Holub uťáplým kolegou v sandálech s ponožkami. Všichni fungují jako jednorozměrné generátory nepravděpodobných hlášek. Geislerová Havelku chválí, že je vtipný, poté co ji srazí na kole a řekne, že si ji do telefonu napíše jako Bouračka, Čermák na otázku, kolik má času, odpovídá: „Jako vždycky. Na dvě štětky a jednu kouli.“ Většina scén má být komická, vtipy bývají založené na dvojsmyslech a přesvědčení, že divák přemýšlí ve stereotypech.

Ženy tu jsou buď krásné, nebo mají potíže domluvit si rande, muži nadrženci nebo vtipní romantici, jsou tu i lesby, které se (alespoň v několika prvních dílech seriálu) zdají být také nadržené, nebezpečné a neschopné pevnějšího vztahu. Jednorozměrnost postav neumožňuje se s hrdiny jakkoliv ztotožnit. Celé to nápadně připomíná špatné povídky z ženských časopisů.

03242189.png

Oddechovější tituly, u kterých může divák odpočívat, mají samozřejmě vedle náročnějších pořadů v nabídce televizí své nezastupitelné místo. Scény seriálu Až po uši jsou ale tak klišovité a únavné, že mají často přesně opačný efekt než většina populárních televizních sérií, které nabízejí alespoň lákavou podívanou nebo opravdový humor. Místo pobaveného srovnávání vlastního nudného života se vzrušujícími příběhy fiktivních postav se naše vlastní realita zdá být ve srovnání s tou, kterou ukazuje Až po uši, mnohem zajímavější.

Jan Hřebejk o seriálu tvrdí, že má víc nadsázky a vtipu a úspornější dialogy než „běžné romantické seriály“. Až po uši je ale spíš spletitou telenovelou z vymyšleného světa figur, které pracují jako dealeři drahých aut nebo depilátorky knírů, převlečenou za něco lepšího. Jeden „z vrcholů sezony HBO“ je tak zjevným, narychlo spíchnutým nesmyslem (vychází z izraelské předlohy When Shall We Kiss?), že se zdá nepravděpodobné, aby to publikum často zmlsané skutečně dobrými seriály nepoznalo.

03242190.png

Praha je v seriálu, jehož scénář napsaly Tereza Dusová (3 plus 1 s Miroslavem Donutilem, Letiště, Doktor Martin) a Iva Klestilová (Terapie), město hezké jako z reklamy na sekt, většina scén se odehrává ve sterilních prostředích velkých vil, drahých bytů, moderních kanceláří a bezpohlavních barů. Svět kolem sebe postavy nikterak neřeší. „Jasně, pojedeme na dovolenou. Dáme hory, nebo Thajsko?“ ptá se své žárlivé manželky záletník. Tvůrci tu zas jednou prokazují, že nejenom, řečeno s Vachkem, „nevidí přes budovu své banky“, ale nijak jim nevadí ani bavit publikum peripetiemi naprosto bezduchých panáků, kteří nemají ani žádný vnitřní život, ani žádný vysvětlitelný původ.

03242213.png

Až po uši spadá do stejné kategorie s pojišťovnami štěstí a růžovými zahradami. Účast několika dobrých herců, Jana Hřebejka nebo producentky Terezy Polachové, jejichž jména bývají obvykle spojená s ambicióznějšími projekty, vypovídá o tom, že zdejší laťka televizní produkce je stále nastavená proklatě nízko.

Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.