Old’s Cool. Důchodci na svém festivalu sprejují na zdi a učí se o komiksech
Mezigenerační Re-festival Old‘s Cool chce podporovat mezigenerační vztahy a přitáhnout pozornost ke starým dobrým věcem. Ještě než začne antidiskotéka Jiřího Černého nebo seniorská cyklojízda, sprejovalo se na Pankráci přes šablony a diskutovalo o komiksu.
U budovy společnosti Elpida, která festival pořádá, se sprejovaly obličeje letošních hostů. Někteří tu u místní „zdi slávy“ byli už loni, někteří jsou tu poprvé. Skupina starších dam chodí do Elpidy pravidelně, uspořádat graffiti workshop byl podle nich dobrý nápad.
„Já jsem to nikdy v životě neviděla, snad jenom v novinách, je to krásný,“ říká jedna z návštěvnic. Druhá zeď překvapeně pozoruje. „Já vám řeknu, že jsem k tomu měla velice odtažitý vztah, ale takhle se mi to líbí.“ „My se přibližujeme pomalu k tomu, co jsme dřív neznali. Ono je to vlastně jako malířství, obdivujeme bůhvíjaký malíře, třeba kubisty, se mi ani nelíbí, tohle někdy vypadá líp.“ Režisérka Fimfára a dalších animovaných filmů Vlasta Pospíšilová, která sem taky pravidelně chodí, dřív byla ke graffiti skeptická: „Tady to mě zajímá, ale malování po obnovenejch historickejch stavbách, to se nechci radši vyjadřovat ošklivě…“ „My graffiti vnímáme úplně jinak, mně bude 80, dřív se čmáralo po zdech, teďka říkají, že je to umění. Zatím to za umění moc nepovažuju, je to asi i vliv mého manžela, který byl výtvarník a neměl to rád,“ říká Zdenka Harcubová.
Kromě sprejování byl zájem i o ukázkovou lekci komiksové dílny. Učit se tvořit komiksy sem budou senioři chodit pravidelně, podobně jako sem chodí na angličtinu nebo na počítačové kurzy. Bohumil Veselý už sám zkoušel vyrábět komiksy v powerpointu. „Mě zajímá všecko kolem fotografie a ta tvorba je něco novýho, co neznám. Je v tom hodně zajímavýho, poněvadž na druhou stranu nějaký ty komiksy člověk zná.“
„Trochu píšu, taky kreslím a taky chodím do Elpidy, tak jsem si myslela, že by mě to mohlo zajímat, a taky zajímalo. Že se dá komiks spojit s textem a obrázkem a můžete vytvořit příběh, kterej je vtipnej i smutnej zároveň,“ říká Božena Stínilová.
Komiksovou dílnu vede Tomáš Rezek z FAMU. „Komiks je mytizovanej a představovanej jako něco akčního a pro mládež, ale může to mít množství forem a podob, je to intuitivní tvůrčí forma a člověk nemusí být výtvarně zdatnej, aby zvládl zpracovat příběh,“ vysvětluje, proč právě tvorba komiksů může být pro důchodce jednoduchá a zajímavá zároveň.
„Ty dvě dílny jsou o tom, čím žijou dnešní mladí lidé a s čím by se mohli seznámit i staří, aby třeba překlenuli nějakou překážku. Jak seniory známe, tak oni se snaží porozumět světu okolo sebe, světu svých dětí. Ale setkali se s tím, že někdo něco sprejuje na zeď nebo kouká do knížky plný obrázků a nerozumí tomu. Takže to je snaha vytvořit most k mladší generaci, vnuci kolikrát nemají čas jim něco vysvětlovat a i samotní senioři mají někdy plné diáře, takže se ty skupiny míjí a tohle je nabídka k vzájemnému setkání,“ vysvětluje Jan Bartoš, vedoucí projektu Elpidy. Zeď na graffiti i komiksový workshop mají proto na starost mladí, kteří starým všechno vysvětlují.
„Většina lidí těžce nese starobu proto, že se nedovedou smířit s tím, že by sami něco měli dělat, proto aby nebyli,“ říká Marie Bartošová, která kroutí hlavou i nad tím, že lidé neumí přijímat smrt a vůbec se o ní bavit. Seniorská centra jsou podle ní způsob, jak se zlepšovat a taky si zajistit věci, které pro staré jejich příbuzní nemají čas zařizovat. „Dá se tady vybrat, já bych si velice ráda oprášila angličtinu a velice se mně zalíbila gymnastika myšlení.“
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
